Často se mě ptáte, milí muži, na příčinu nespokojenosti u žen. Na to, že ať děláte, co chcete, stejně vaše partnerka není spokojená. Že vlastně ani po letech nevíte, co opravdu chce, že si přestáváte rozumět a že vás nebaví poslouchat donekonečna výčitky a hádat se s ní.

Co na to říkám? Buďte za to rádi! Že vám vyčítá a hádá se s vámi. Protože až jednou přestane, a ten čas přijít může, nastane peklo, které může skončit i rozpadem vašeho vztahu – když ne faktickým, tak citovým určitě. Na tohle téma čtěte můj předchozí blog Tichá domácnost.

Jenže co s ní, se zlou ženou? Která jen vyčítá, křičí, vzteká se a není spokojená? Poradím vám. Nebude to úplně snadné a vyžaduje to váš čas, celkem dlouhý, i aktivní práci z vaší strany. Z její samozřejmě také. Věřte však, že to má smysl. Tak co? Jdeme na to?

V prvé řadě se zamyslete sami nad sebou. Vsuvka – už slyším mého kamaráda, jak se rozčiluje, že už ZASE chci nejprve napravovat muže, když mám totéž provést s ženami. Kliiiiiid! Dojde na ně. Jen vydrž číst až do konce

Tedy: Milí muži, napravte to, co je špatně. Odpovídáte jí na její výčitky vašimi výčitkami? Na křik křikem? Na podrážděnost ještě větším vztekem? A nebo se urazíte a nekomunikujete? Prásknete dveřmi? Že se stejně nesoustředíte, když vám něco vypráví? Protože toho napovídá dost?           Nic z toho nedělejte, je to špatně. Můžete si položit otázku, co vás tak popuzuje, když vám vaše paní něco povídá a vám to vadí. Co to je? Proč? Když naleznete příčinu, zkuste s ní pracovat. Jestli víte o nesrovnalostech, které vám ona opakovaně vytýká, zkuste je napravit. Třeba mlčky. Tak, aby se zdroje vašich neshod minimalizovaly.

V úplně každém vztahu je výsledná (ne)pohoda přímým důsledkem jednání a především komunikace obou zúčastněných stran, tedy muže a ženy. Nikdy není viníkem jen jeden. Je to typický příklad akce a reakce. Může se stát, že ale hlavní příčinu – nespokojenost – si nese v sobě ona sama. Která vznikla ještě mnohem dříve, než jste se poznali. Třeba za ní stojí její nízká sebedůvěra, pramenící už z dětství, možná nespokojenost sama se sebou, možná se kdysi v minulosti ve vztahu s někým jiným zklamala a naučila se, že bývají muži nepřátelé, a proto raději ona zaútočí jako první? A nebo – třeba kdysi chtěla její lásku někomu věnovat, ale nebyla vyslyšena, a ona byla zraněná.

Víte, každá žena se rodí jako hodná, něžná a hluboce milující. A jen osud může za to, koho potká a jak se bude její láska vyvíjet dál. Když jí má nedostatek a její srdce i duše hladoví (ať už jde o deficit lásky mateřské, rodičovské či partnerské), je smutná. Protože úplně každý živý tvor lásku ke svému životu bytostně potřebuje a každé tvrzení, že tomu tak není, je liché. Časem se naučí se smutkem a bolestí žít. Nejspíše jí skryje hluboko v sobě a je pevně rozhodnuta, že už nikomu nikdy nedovolí, aby jí znovu zranil. Možná zahořkne, možná se obrní cynismem, možná bude hrubá, možná bude nenávistná, možná se bude stranit lidí. A možná to odnesete právě Vy.

Co tedy dělat? Nic složitého a všichni to umíte, protože to máte vrozené. Dávejte jí najevo vaší bezpodmínečnou lásku. Hlaďte jí, mazlete se s ní, milujte jí, hýčkejte jí, mluvte s ní a říkejte jí, jak moc jí máte rádi, jak je pro vás důležitá a nikým nenahraditelná, chraňte jí, plánujte s ní budoucnost a dnes a denně jí dávejte najevo, že jste tady vedle ní stále a budete při ní pevně stát i do budoucna.  Tak, aby opakovaně poznala jistotu vaší lásky, a přesvědčovala se o ní. Proč? Protože není nic většího než Láska. Protože jsme se pro ní a kvůli ní všichni narodili. Protože jedině v ní je nám dobře. A protože jí všichni potřebujeme, abychom byli doopravdy šťastní.

Krásný den.