Telefonují si dvě kamarádky. V tom říká ta první: Prosím tě promiň – volá ten můj. Musím mu to okamžitě vzít, jinak by se zlobil…”

Znáte to??

Snad každý z nás zažil situaci, kdy kontroloval mobil, protože čekal na vytouženou sms. Nebo zavoláni. Ale – zavěsit pokaždé, když volá ON?? Bát se udělat cokoli jinak, než chce?? Nebo, pokud na otázku “Jak se máš ” jen zavrčí, okamžitě vám klesne nálada pod bod mrazu, protože ON se zlobí? Přizpůsobujete se vždy a všude, jen abyste jej nenaštvali??

Ano, je hezké, když partneři tvoří tým a jednají jako jeden. Ale i tak by měli mít každý dostatek osobního prostoru, aby mohli žít svůj život, mít čas na záliby, koníčky a na chvíli si od sebe oddechnout.

Tím, že si zachováme vlastní tvář, zůstanou nám naše návyky a radosti, současně pečujeme o společné partnerství. Je jasné, že bude většinově o kompromisu, ale to neznamená, že jeden z partnerů potlačí toho druhého. Stejně tak to neznamená, že o vztah bude dlouhodobě pečovat jen jeden, zatímco ten druhý bude jen čerpat.

Přitom bych byla velmi opatrná soudit, kdo je viníkem a kdo obětí. Protože snaha oběti může být manipulativní, nebo dokonce i zbytečně ochranitelská – často to děláme právě my ženy: “Už jsi jedl? Nemáš hlad? Ale máš hlad, já to vím! …. Napil ses?” …

Není to příjemné. Pro nikoho.

Jak z toho ven? Jednoduše. Posilovat svoje JÁ. Svoje sebevědomí, sebelásku, sebejistotu. Najít své talenty. Mít své záliby a dopřát si je. A dostat se do své role – Mužské nebo Ženské.

Jak, ptáte se?

Podívejte se na můj blog, nebo se mi ozvěte a osobně rozebereme Vaší situaci.

Pomohu Vám.