V blogu “Na odstrkovanou” jsem psala o zvláštní hře ve vztahu, kdy dáváte partnerovi najevo lásku, péči a pozornost, ale on vás odstrkuje. A nechce vaše projevy náklonnosti. Ptali jste se mi, proč to tak je? Proč má vůči vám uzavřené srdce? Proč je schováno za hradbou z ledu? Proč neotevře své srdce lásce a odmítá její projevy? Je to jen jeden z možných důvodů (viz zmíněný blog “Na odstrkovanou“), pojďme se na něj zaměřit a zkusit najít řešení.
V prvé řadě, opravdu v prvé řadě, si zapamatujte, že jde o JEHO postoj. O JEHO rozhodnutí, které nemá nic společného s vámi. Neříká nic o tom, že je to vaše vina, že jste špatná, že jste pro něj nedostatečná, že se mu nelíbíte, že něco vůči němu děláte špatně, atd. Přijměte tuto skutečnost jako fakt. Na který má on právo. Jsme rozdílní. Tak jako někdo miluje růžovou a ten druhý jí bytostně nesnáší. Ani fakt, že jste partneři, neukládá nikomu povinnost cítit a sdílet ty samé emoce jako jeho partner.
Jak tedy z toho ven? Ideální by bylo spolu o tom otevřeně komunikovat. Ale dokážu si představit, že v tomto případě se bude partner bránit. A tak nezbývá,než krůček po krůčku se pokusit odhalit příčinu. Velmi často za ní stojí jeho předešlé vztahové zranění. Kdy velmi miloval, ale jeho cit nebyl vyslyšen, vztah rozdělila vzdálenost či nedostupnost partnerů, přístup partnerky či složité okolnosti. A on se naučil, že láska bolí. A že je na tuto bolest sám. Od malinka mu vštěpovali, že za všech okolností musí být silný, že nesmí dávat najevo emoce, nejde Bože pláč. Měl zkušenost, že mu nikdo nepomohl a málokdo jej pochopil. Naučil se tedy svou duši skrývat. Nevěřit lidem. Být plachý a velmi ostražitý. Protože už nikdy nechce zažít stejnou bolest. A tak si začal nasazovat masky.
Masku silného rváče. Drsňáka. Arogantního floutka. Povrchního týpka, kterému záleží jen na sobě. Toho, co nenávidí ženy a pohrdá lásku. Přestože ve skrytu duše je stále ještě jemný, citlivý, empatický, laskavý, velmi pozorný a hluboce milující. Masky nejsou do vztahu se ženou dobrou výbavou.
Co máte dělat? Záleží na vašem srdci. Na tom, jak moc ho milujete (protože jedině tehdy mu dokážete dát lásku nezištnou, bez očekávání, že vám jí vrátí. Ano. Bolí to.). Jak vám doopravdy na něm záleží. Jak si ho vážíte jako člověka. Ale také na tom, jak si vážíte sama sebe a po čem toužíte ve vztahu?
Tohle téma se bohužel nedá paušalizovat. Vždy je dobré jej řešit individuálně, třeba se mnou v útulnosti mé koučovny.
A co vám přeju ? Víru. Víru v lásku a v to, že se vaše srdce setkají.
1 názor na “Za hradbou z ledu”
Ano komunikace je velmi důležitá, ale ten druhý musí chtít na dané téma též hovořit a ne záměrně téma bagatelizovat a odbíhat od tématu… Řešení bývá někdy velice složité…