Už jsem zmiňovala v mém předchozím textu Proti úzkosti, že jsem si před několika týdny prošla obdobím zoufalství, kdy jsem se snažila upozornit na nebezpečí, které přicházelo, a v té době takřka nikdo neslyšel. Teď je to jiné. Takový zvláštní vnitřní klid. Vyrovnanost. Obrovský respekt a pokora před životem, také veliká touha jej intenzivně prožívat, ale s vnitřní harmonií. Je to paradoxní, že právě v této době.

Ano, i já se bojím o své blízké, o to, abych vše zvládla a dokázala pomoci pacientům a klientům a s pokorou čekám na další dny, ale …. ten klid uvnitř mě je. Vzpomněla jsem si, že jej znám. Že už jednou jsem měla tu čest.

Včera jsem byla kolem poledne běhat. Žádné vrcholové výkony ode mě nemůžete čekat 🙂 , a tak když jsem se snažila v předklonu popadnout dech a čekala na to, až se do mého těla vrátí srdce, které splašeně na období běhu uteklo neznámo kam, měla jsem dost času vnímat paprsky slunce i to, jak úžasně voní vzduch.

Jak voní vzduch.

Jako tenkrát ….

Tenkrát v červnu, kdy jsem stála na balkoně jednoho z pacientských pokojů Nemocnice na Homolce, dívala se na zapadající Slunce nad motolskou strání, kde kvetly a intenzivně voněly třešňové květy a sledovala, jak se letadla řadí k přistání na letiště v Ruzyni. Právě z pokoje odešel operatér s anesteziologem, aby mi sdělili informaci o tom, jak asi bude vypadat průběh zítřejší operace. Nikdo jsme nevěděli, diagnózu jsme tušili, ale protože šlo o onemocnění extrémně vzácné, téměř nikdo v Evropě, natož v ČR, s ním neměl osobní zkušenost. Čekalo se obrovské krvácení ze zásadní tepny, ve hře byl mimotělní oběh, a všem bylo jasné, že nějakou dobu bude muset být můj mozek bez přívodu okysličené krve. Ale jinak to udělat nešlo. Prognóza půl na půl. Vabank.

Několik dnů před tím jsem se na tu situaci snažila připravit. Zabezpečit malinkou dceru, vyřídit vše, co šlo, a přijmout to jako fakt. Teď ten večer nastal. Myslím, že už jsem neměla strach. Byla jsem neskutečně klidná. Smířená s tím, co bylo, je a snad bude. A neskonale vděčná Bohu za všechno, co jsem mohla prožít.

Tenkrát na tom balkóně jsem se snažila zapamatovat si každičký okamžik, každičkou vůni, každičký paprsek slunce i každičkou barvu krajiny, která se přede mnou rozprostírala. A povedlo se. Tu vzpomínku si vybavuji dodnes. V ten moment mi totiž došlo, jak se má prožít život. Prožít. Ne tak, abychom jej promrhali honbou za hromaděním věcí, ale abychom jej skutečně žili.

Přijměte vaší minulost, takovou, jaká se stala, poděkujte za ní, ale nechte jí být. Neřešte. Nic z ní už nevrátíte, neuděláte jinak, neovlivníte. Jen byste zbytečně vydávali energii tam, kde je smysl nejistý.

Nezaobírejte se příliš myšlenkami na vaší budoucnost. Ano, je krásné snít, ale přijměte fakt, že i když se budete sebevíc snažit, neovlivníte jí. Můžete si přát a vyslat k nebesům afirmaci. V rukou jí však má někdo jiný. A proto – mějte Víru.

Mám ráda snění, ale to nesmí zamezit skutečnému prožívání přítomnosti. Protože ta jediná má ve vašem životě nejdůležitější místo. Tady a teď. Protože tu skutečně můžete tvořit, prožívat a BÝT V NÍ. Tady a teď mít kolem sebe lidi, které milujete a chcete, aby byli ve vaší blízkosti. Tady a teď jim říct, jak moc je máte rádi a co pro vás znamenají.

Neřešit, co bude za dva dny a co bude za dva týdny, ale tady a teď se pokusit prožít s vašimi milovanými krásné odpoledne a večer, třeba. Jít na procházku, zahrát si nějakou společenskou hru, podívat se společně na hezký film a k němu si něco dobrého uvařit, zkusit upéct nějakou dobrotu, kterou potěšíte partnera …. A přitom intenzivně vnímat srdcem každičký okamžik této přítomnosti, jeho barvu, chuť i vůni, jeho emoce. V ten moment takového intenzivního prožitku náhle nebudete mít strach, protože JSTE tady a teď, v přítomnosti, a děláte to, co máte rádi. A ono to půjde, protože všechny přítomné činnosti, které milujete, vás uvádí do stavu splývání s časem, tzv. FLOW, kdy doslova zapomenete na čas a místo, kde právě jste, a daná činnost vás pohltí a naplní štěstím.

O to jde.

Umět prožít lásku, štěstí a radost tady a teď a naplno si jej vychutnat. A uchovat pro dny příští.

Nebojte se žít v přítomnosti i v těchto dnech.

A dávejte lásku sobě i kolem sebe.