Přišla za mnou moje báječná kamarádka. “Udělej se mnou něco,” žadonila. “Jsem totálně KO. Bez zájmu, apatická, jenom bych spala. Já, která tak milovala Vánoce, Advent, tu atmosféru, světýlka, teď nemám jediný dárek a je mi to jedno. Procházím kolem nablýskaných výloh, všude slyším vánoční písničky a je mi smutno. Jsem divná, cítím se jako ve vzduchoprázdnu,” zakončila.

No …. po pravdě nebyla to ona ….stále stejně krásná, snad s ještě hlubšíma očima, než kdy měla, laskavá a hodná, ale ty oči byly moc unavené. A skrývaly bolest, která jí ničila. A tak jsem jí namísto slov …. objala…. A držela v náručí tak dlouho, než se vyplakala, vymluvila a než mi řekla vše, co jí trápí. Doma, v práci, ve vztahu …. Prochází těžkou dobou a byla moc statečná, že tak dlouho držela svou bolest uvnitř sebe. A teď jí trápí i to, že okolí od ní očekává, že se bude chovat stejně jak dříve, radovat, hýřit energií a nadšením, když jsou ty Vánoce. Ona to nesvede pro sebe samotnou, natož pro jiné. A chce radu, co s tím.

“Víš, moje milá,” říkám jí, “nedělej NIC.“

“Nic ????” nedůvěřivě se zeptá.

“Ano, nic. Dovol si konečně poslechnout sama sebe. Tvé moudré tělo Ti samo říká, co potřebuje a co máš udělat. Protože Tvoje duše je už velmi vyčerpaná. Chce se Ti spát?? Spi. Chce se Ti plakat?? Vyplač se. Chce se Ti jen tak sedět a dívat se bez myšlenek?? Udělej to. Nechce se Ti jít sportovat?? Tak na pár dnů vynech, než budeš mít opět dost energie na to, abys to zvládla.

Buď na sebe hodná. Chceš si číst na místo oběda?? Čti si. Je venku hezky a chceš se jít projít? Jdi do přírody a načerpej z ní sílu. Odpočívej a čerpej energii především sama pro sebe.”

“To smím??” ptá se.

“A proč by ne? Kdy jsi myslela naposledy sama na sebe? Kdy ses postavila na první místo před děti, manžela, před požadavky Tvých nadřízených v práci?? …. To už je hodně dlouho, viď? …. ” Usmála se a přitakala.

Víte, ve shonu, jaký v životech prožíváme, a to nejen před Vánoci, často zapomínáme nejen na vztahy s nejbližšími, ale především sami se sebou. Neumíme se zasadit o svá práva, neznáme svoje zdroje štěstí, a když si náhodou chceme udělat radost třeba nákupem něčeho hezkého sami pro sebe, cítíme se nepatřičně a provinile, protože se “to” nemá.

A já vám teď povím – má se to! Je životně důležité mít sám sebe rád, být na sebe laskavý, umět si udělat radost a umět naslouchat svému tělu i přáním duše. Protože jedině tak, když budeme sami spokojeni, šťastni a nasyceni láskou (to především!), můžeme pak štěstí, spokojenost i lásku předávat druhým.

Člověk by měl naplnit svůj život tím, že bude předávat svým blízkým radost, štěstí a lásku. A měl by je ve stejné míře dostávat. Protože naše vlastní štěstí by nemělo jít stranou ani zaostávat ….

Krásný Advent!