Teprve před necelými šesti týdny byly Vánoce a všichni jsme se snažili potěšit své nejbližší dárkem. Jistě jsme ho dlouho a pečlivě vybírali, aby doopravdy udělal obdarovanému radost. Co když se ale sejde dárků více? Jeden krásnější než druhý? Pamatujete si ještě, jak reaguje malé dítě, řekněme předškolního věku, na nasvícený stromeček s hromadou zabalených dárků pod ním? My dospělí se těšíme, že bude dítě výskat radostí a dá bouřlivě najevo potěšení z nové panenky či autíčka či vysněného tabletu. Že to bude právě náš dárek, náš nápad, který jej tak moc potěší.

Malé dítě je opravdu nadšené. Radostně pokřikuje nad množstvím vánočních balíčků a doslova rve a trhá ozdobný papír z dárků. Nerozbaluje. Vybalí dárek, podívá se, jaký je, odhodí stranou a pokračuje na nové dosud zabalené. Odhazuje papíry kolem sebe, až dovybalí vše. Možná si pak nějaký dárek z toho množství vybere, ale nevydrží si s ním dlouho hrát a za chvíli odloží stranou. Na jeho tváři vidíme napětí, zklamání, rozčarování, možná zlost či vztek. Je frustrované. Proč?? Proč je mu najednou do breku?? Proč je bezradné??

Jiná scéna. Jste v prodejně a máte si vybrat nový mobilní telefon. Jeden krásnější než druhý.

Těšili jste se, a teď najednou na místě nevíte, jaký si vybrat. Dlouho váháte, původně zvolený vrátíte a vyberete ten druhý v pořadí? Ale již cestou domů z obchodu bezpečně víte, že jste nejspíš udělali chybu a měli jste si vzít skutečně ten první. Máte na sebe vztek. Drahý vysněný mobil, ale žádná radost??

Další scéna. Sedíte doma u katalogu s dovolenými a s partnerem se domlouváte, kterou destinaci a který hotel vybrat. Jedna lákavější nabídka než druhá. Jenže je jich mnoho. Ztrácíte se v nich, nakonec jste unaveni, pohádali jste se, protože každý z vás chtěl jet jinam. Nějaký hotel jste sice vybrali, ale těšení se na společnou dovolenou jako by bylo nenávratně pryč. Proč??

Dnešní svět nám všem nabízí nespočet lákadel a možností. Takových, o jakých se nám dříve ani nesnilo. Létáme běžně i do dříve exotických destinací, několikrát ročně, kupujeme si vše, co chceme, mnohdy i na splátky, ale ihned, v zimě bez problémů seženeme tropické ovoce, city a zájem o druhého člověka vyměňujeme za množství dárků, kterým ho zahrneme, bohužel malé děti nevyjímaje, které se tyto nešvary od nás učí, zároveň jim ale nenastavujeme mantinely, hranice, co a kam až mohou, ale podporujeme je v jejich rozjívenosti, kterou mylně pokládáme za roztomilost, aby se z ní posléze stala nevychovanost (honosně nazývaná ADHD).

Odkládáme jejich výchovu, odkládáme důležité kroky v životě, jako je pořízení si vlastního bydlení, stabilní vztah, založení rodiny a početí dítěte na dobu Až …. až se nám to bude hodit, až prožijeme všechno, co prožít chceme …. Problém je v tom, že doba Až …. se neustále posouvá. A nám hrozí, že v momentě, kdy si jí budeme přát, aby nastala, už na ní nedosáhneme. Třeba proto, že jsme moc staří. A nebo proto, že se okolnosti změní a náš sen už není na pořadu dne. Možná nám potom dojde, že štěstí se nedá koupit. Krátkodobě jej můžeme nalézt v nových věcech, v cestování, v zážitcích ….ale dlouhodobě?

Dlouhodobě se skrývá hluboko v nás – v našich fungujících vztazích, v rodině, v lásce a v našem srdci.

Nezapomínejte na to prosím.

Krásný den.