Mnozí z vás už vědí, že miluji moře a oceán. Tu nádhernou jiskřivou vodu, její vůni, barvu, sílu, vzduch nad ní prosycený kapénkami a spalující žhavé slunce. A vlny, v nichž se dá dovádět a hrát si.

Stane se občas, že přijde vlna velká. Taková, která vás dokáže srazit na kolena, nebo i dobít. A to nechcete. Přicházívá nečekaně – o to horší jsou následky. Když se to stane jednou, oklepete se a zbyde vám pár modřin. Když se to stane vícekrát, můžete se z ní hojit mnohem složitěji. I déle.

Co dělat? Jak bojovat s vlnou? A bojovat vůbec? Protože totiž – můžete jít přímo proti ní. Čelem. Postavit se jí a vyrazit do boje. Který však nevyhrajete, a možná vás bude stát dost sil.

Můžete však udělat něco jiného. Tu vlnu přijmout. Nebojovat. Nechat jí převalit přes sebe, v klidu, a počkat, až odezní. Nebo s ní dokonce můžete splynout. Položit se na ní. Co se stane? Ta hrozivá vlna přes vás přejde bez nárazů a modřin, jen se stanete na chvíli její součástí. Nebo, pokud v ní budete mít důvěru a odevzdáte se jí, položíte se na ní, vás konejšivě přijme ona. A pohoupe .…

Podobné to bývá i v životě. Těžkosti (vlny) přicházejí často nečekaně. Je li jich víc, může se stát, že nás zahltí. A je li problém opravdu mimořádný, může nás dostat na lopatky.

Co uděláte? Budete bojovat? Nebo je přijmete a v důvěře splynete?

Ať se rozhodnete jakkoli, vyhráli jste. Protože jste se svobodně rozhodli. Nejste bezmocní. V područí jiných. A to není málo .…

A o splývání si přečtěte v blogu (S)plynutí.