Všichni se za nimi rádi otočí: Krásná upravená maminka, štíhlá a oblečená podle poslední módy. Vypadá velmi spokojeně. Vždyť aby ne! Její manžel je úspěšný právník, který s přehledem rodinu nadstandardně zabezpečí finančně a materiálně, rovněž velmi pohledný, několikrát do roka zahraniční dovolená, krásný dům, jachta, automobily… Velmi šikovné děti, obě studující víceleté gymnázium. Řeklo by se pohádka.

Málokdo však ví, že chlapec je doma nemluvný a přestože premiant třídy, odmítá jít studovat na vysokou školu, a křehká mladší holčička téměř vůbec nejí, a pokud něco sní, pak zvrací. Má hrůzu z přibrání a už byla v poradně pro poruchy příjmu potravy. Co za tím stojí? Vždyť se jim rodiče věnují maximálně, mají mnoho kroužků, umí cizí jazyky, dostanou, co potřebují i co chtějí.

A přesto je něco špatně.

Děti se porovnávají s rodiči. Chlapec by rád dosáhl úspěšnosti jeho otce, a podvědomě se bojí, že na to nemá. Je pod obrovským tlakem a má strach, že selže. Proto raději nechce jít studovat, aby nezklamal. Ví přece, že jej rodiče uživí a i on bude profitovat z rodinné firmy. A malá slečna? Kráse její maminky se málokdo vyrovná. Udržuje si jí za cenu maximálního drilu a cvičení, a váhu si hlídá. Holčička by byla ráda, aby se mamince vyrovnala, a protože přebírá maminčiny vzory, ví, že pokud přibere, nebude tak hezká. Proto raději nejí. Obě děti mají strach z toho, že zklamou své rodiče. Že nebudou pro ně dost dobří. Že si jejich lásku musí zasloužit ať už výkonem ve škole či při sportu, nebo krásou.

Co s tím? Pro děti, ale i pro všechny ostatní, by měla být samozřejmostí bezpodmínečná láska. Ta přijímající, laskavá, něžná, konejšivá a chápavá. Ta bez posuzování, bez srovnávání, bez tlaku na výkon. Je potřeba přijímat každého, včetně dětí, jako jedinečnou bytost, dokonalou ve své podstatě. Vážit si jinakosti a udělat z ní přednost. Podporovat je v jejich talentech a opakovaně sdělovat, že právě v této odlišnosti je jejich síla. A pokud naleznou činnost, která je bude bavit, pak tu maximálně rozvíjet. Ocenit nejen jejich každý úspěch, ale – a to především – laskavost, dobrotu, ochotu pomáhat druhým a další dobré lidské vlastnosti. Vždy si nacházet to pěkné, a za to chválit.

A zcela cíleně je učit, že nemusejí bát stejní jako jiní lidé, že nemusejí dosahovat kvalit rodičů, ani jejich dokonalosti, ba dokonce, že vůbec nemusejí být dokonalí. Že se nemusejí porovnávat s jinými, ani pracovat do úmoru. Protože bohatě postačí, že JSOU. Že jsou darem pro všechny. A že jsou milování.