Vánoce na míru v dárkovém papíru … Kdo by je nechtěl? Doručené do tepla domova expresní zásilkou, kdy stačí si je jen rozbalit a nainstalovat. Dobrá apka by to byla… (Že to ještě nikoho nenapadlo??)

Vánoce miluju. A velmi mě oslovují reklamy na krásně nazdobený stromeček, sváteční výzdobu stolu, setkání rodiny a přátel, rozzářené oči dětí a štěstí a radost v srdci dospělých. Jenže to tak většinou nebývá. Všichni chodíme do práce a že to není samozřejmost a je třeba si toho vážit jsme zažili nedávno, dokonce dvakrát … Nicméně právě proto vám každá hospodyňka potvrdí, že “se to samo neudělá.”

A tak po práci, uštvaní a uhonění, sháníme dárky, abychom je v noci potají balili do krásného dárkového papíru, a v hlavě namísto klidu a představy radosti obdarovaného nám bliká výstražné červené světlo “hlavně na nikoho nezapomenout.” Doma jakbysmet. Kromě běžného domácího provozu nás okolí neverbálně nutí do ještě většího shonu – všechno uklidit, umýt okna, vycídit nádobí, naleštit a přeorganizovat skříňky, vyprat všechen textil …

Ufffff. Stres, vztek a únava. Kam se poděla předvánoční pohoda a klid? Naštvaná unavená nestíhající žena se zlobí na partnera a děti, vyžaduje, aby jí pomohli a po pravdě nepřekáželi, a hlavně po úklidu neudělali – bordel. To se nedá slušněji vyjádřit. Jenže tahle práce je nevděčná a za dva dny můžete s úklidem doma začít nanovo. Proto jsou ženy v tuhle dobu frustrované. Naši partneři, ale v hloubi duše i my samy, toužíme po láskyplné harmonii a vychutnávání si svátečního adventního času.

Jak je tedy možné, že nám to nejde? A jak je možné, že nám to něco připomíná? Pamatujete si na to, když jsme byli dětmi? Jak jsme vnímali nestíhající nazlobenou maminku? Která neustále opakovala “musíš mi pomoci … všichni uklízejí před Vánoci … nesmí být nepořádek … musí být umytá okna … nesmíš na to sahat … nemám čas … ” Možná jste si tehdy řekli, že takhle Vánoce nechcete. Že vám chybí ten klid a útulno domova. Jenže nyní děláte to samé. Svým dětem i sobě.

Zkuste se prosím zamyslet – je opravdu tak důležité mít dokonale naklizeno a navařeno, když sami téměř omdléváme únavou? Je opravdu důležité dát přednost předvánočnímu šílenství v obchodech před procházkou s dětmi? A je opravdu nutné o Svátcích navštěvovat tetičku ze třetího kolena či všechny kolegyně z práce, když máme diář načasovaný na minuty a s přesuny od návštěvy k návštěvě máme zaplněno celé odpoledne a večer? Nestačilo by třeba někomu jen hezky zavolat setkání si naplánovat třeba v lednu? A vyšetřený čas věnovat partnerovi, povídat si – konečně – s ním a třeba se jen spolu dívat na staré hezké filmy?

Zajímá vás, jak jsem na tom já? Mám dvě krásná povolání, která vyžadují mnoho času a příprav, se službami vlastně už tři. Takže je jasné, že nestíhám. I díky tomu mi došlo, jak vzácný je můj čas a čas mých nejbližších, své soukromí si chráním a dny volna už několikátý rok věnuji opravdu jen těm mým. Protože vím, že kromě zdraví jsou nejdůležitější vztahy s blízkými. Že můj čas ani jejich nepočká, a že je nutno žít přítomností, tady a teď.

A ano – nebudu mít umytá okna, nebudu mít svátečně sterilně naklizeno, dokonce možná bude u nás doma provozní nepořádek. Nebudu stát u plotny od rána do večera, když to běžně nedělám, protože i o Vánocích budeme jíst střídmě. A většinu vánočního cukroví si budu muset koupit, tak jako každý rok. Ale jistě vím, že si budu vychutnávat každičký okamžik té adventní a vánoční atmosféry, že mi v duši navždy zůstanou setkání s mně drahými lidmi a v srdci jejich a moje láska .… O tom to je .…

Kouzelné Vánoce, přátelé!