Poprask! Sháněli mě pacienti, klienti i sousedi. Všichni něco potřebovali. A všichni potřebovali mě. Abych jim to pomohla vyřešit. Zařídit. Jen já byla pár dnů nedostupná. Ne náhle. Oznámila jsem, že budu mít dovolenou. Jenom jsem byla důslednější než obvykle. A dovolenou jsem si dovolila. Doslova.

Dovolila jsem si na pár dnů volno. Nicnedělání. Lelkování. Pozdní vstávání, lenošení s knížkou a ranní kávou na sluníčku, dlouhé procházky v přírodě a noční pozorování hvězdné oblohy. A při tom všem jsem nemyslela na nic. Na nic. Jen jsem byla. V sobě. A byl to omamný pocit. Soustředila se na momentální stav mého těla a mojí duše. A dělala si radost. Jen harmonie. A zklidnění. Žádné maily, žádné telefonáty, žádné zprávy na messengeru …. žádné návštěvy.… Jen já.

Zjistila jsem, že když si dopřejete nereagovat, zevně se nic hrozného nestane. To, co vydrží, na vás počká. A co nevydrží se samo začne nějakým způsobem řešit. Ale vnitřně se stane mnoho. S obrovským vítaným přesahem do budoucnosti. Jako by váš život znovu nabral vítr do plachet ….

Vřele vám to plachtění doporučuji.

Krásný den