Každému z nás se občas stane, že umdlévá pod tlakem povinností a vnějších událostí, které nejsou v jeho moci, aby je ovlivnil. Zdánlivá bezmoc může přerůst v osobní přístup k těmto věcem. Platí totiž, že nepohnu li horou, mohu změnit svůj přístup k ní.

Že svět není jen hodný vidím kolem sebe i já. Vždy se snažím o vstřícný a laskavý přístup k němu, ale pokud se neshoduje s mými hranicemi, přestávám to řešit. Proč? Neovlivním to. A trápila bych se. Řeším vždy jen to, co ovlivnit mohu. A přiznávám, že občas ráda uteču do snů.

Do snů o zemi, která se jmenuje Utopia.

Kde žijí lidé, kteří si váží jeden druhého. Za to, jaký je. Cení si jeho názoru a respektují jej v jeho potřebách.

Kteří dokáží přijmout nesobecky názor druhého, přestože se jim nemusí líbit, nesoudí jej, ale nejprve o něm zkusí sami přemýšlet.

Kteří neopovrhuji a neodsuzují byť nepopulární krok (třeba zdražení služby), ale nejprve se zkusí na věc reálně podívat, zhodnotit, zda náhodou ten druhý nemá objektivně pravdu, či zda mu nemohu pomoci já, aby k takovému kroku nemusela přistoupit?

Kteří se nebojí přiznat chybu, ale naopak se z ní poučit a čerpat od těch moudřejších a zkušenějších.

Kteří si váží vzdělání i moudrosti stáří.

Kteří nesrážejí sotva otevřená křídla dětem, ale podporují je v jejich fantazii a zdravém sebevědomí.

Kteří se nestydí za své city, ale dokážou je vyjádřit a projevit bez ohledu na to, zda se to má či nemá, a co na to řekne okolí.

Kteří dokážou, přestože dříve zraněni, naplno otevřít své srdce lásce a zas a znovu jí prožívat.

Kteří si váží každičké bytosti kolem sebe, a chrání projevy života.

Kteří mají v úctě Zemi a její poklady, protože ona je opravdu naší pomyslnou matkou a bez ní bychom nebyli.

Kteří rozvíjejí svůj duchovní život a cítí, že cíl cesty, po které jdou životem, není jejím smyslem. To ona sama, cesta, je tím, co hledáme a pro co je důležité žít.

Že nejdražší v životě jsou zdraví a láska, bez nich bychom nebyli nic. A že to vše spojuje Naděje a Víra. V to, že existuje pro každého z nás Dobro. A že náš život má smysl.

A tak mi napadá .… potkáme se v Utopii s někým z vás?