Jsou chvíle, kdy se darovat dárek má. Očekává se to. Vánoce, narozeniny, svátky, různá výročí.

Jsou lidi, které to baví. Třeba mě – miluju dárky dávat a pozorovat radost blízkých, ale miluju je i vybírat, přemýšlet o nich, shánět je a pak hezky zabalit, a těšit se při tom, co tomu obdarovaný řekne ? A – proč to nepřiznat – ráda i dárky dostávám.

Stačí obyčejné květiny. Skoro nejhezčí jsou v jejich přirozeném stavu. Bez zbytečných aranžmá a příkras, protože málokdo je umí
se vkusem zakomponovat. Miluju malé kytičky, takové ty nenápadné, které jsou darovány jaksi letmo, jen tak, pro potěšení, že si na vás
někdo vzpomenul, myslel, že se na vás někdo těšil.

Když jsem byla malá, moje babička je vázala a vozila do Prahy vlakem. Říkala jim voničky. Velmi brzy ráno vstávala, trhala na loukách pod Koněpruskými jeskyněmi a sedávala s nimi poblíž tramvajových zastávek nad náměstím I.P.Pavlova. Takové ty maličké, často zabalené jen v novinovém kornoutu, pár fialek, lučních kvítků, ještě orosených …. Stávaly směšný peníz, ale babička to dělala z lásky. Měla radost, když je muži kupovali, a o to větší, když se občas podruhé či potřetí potkali znovu a vyprávěli jí, jak voničkou jejich lásku potěšili.

Jsou lidé, kteří to mají jinak. Z jakýchkoli důvodů se zdráhají dárky dávat i dostávat. Pokud jsou srovnáni sami se sebou, je to v pořádku. Často však myslím, že nejsou.

Za tím odmítavým a strohým přístupem se může skrývat nejistota, stará zranění a bolest z nich, malá sebeláska, malá sebeúcta, za to notné pochyby o sobě. Často si nedovolí radovat se, zažít něco pěkného, možná i v rámci škodlivých životních pravd, negativních emočních rovnic, které jsou hluboko zapsány v jejich podvědomí a které je v současném životě významně ovlivňují.

A to je škoda. Protože podle mého názoru si každý zaslouží lásku, úctu a pěkný život. Dá se s tím něco dělat. Stačí chtít.

Léto je časem dovolených, a tím i časem, kdy můžete – a měli byste – věnovat myšlenky sami sobě. A poléčit si to bolavé uvnitř.

Nejste na to sami.

Ráda vám pomohu najít všechny programy, které vás trápí, a pracovat s nimi tak, aby do budoucna neovlivňovaly negativně váš život.

Budu se pak s vámi moc těšit, že se vám daří!

A radujete se – třeba z dárků 🙂