Nestíhám! Zaklínadlo, které používáme (velmi často i já) v každodenním životě, při kontaktu s kolegy, s přáteli, s rodinou. Nestíháme v práci, nestíháme si dojít zacvičit, nestíháme pozvání na kávu a popovídání s kamarádkou, nestíháme v klidu posedět s rodinou, ani přečíst večer dětem pohádku na dobrou noc.
Naopak – velmi často musíme. Dodělat rozdělanou práci, nechat si přidat další nad rámec našich povinností, sedět na poradě, jít nakoupit, vařit a uklízet, milovat se , vstávat ráno. ??? Jako že opravdu ??? Mám kacířskou myšlenku.Chceme to takto? Chceme takhle žít? V neustálém zrychlujícím se kolečku, kde doháníme s vypětím všech sil před nás kladené úkoly, a když se nám to zázrakem podaří, namísto oddychu dostaneme nádavkem další a o dost větší hodu povinností, než byla ta předchozí.
Mám další kacířskou myšlenku. Umíme z toho kola vystoupit? Umíme si představit, co by se dělo, kdyby to bylo jinak? Uměli bychom žít v klidu? Neděsí nás to tak trochu? A chtěli bychom začít z gruntu měnit náš život? Otázky na tělo … Proč nás bolí? Nemuseli bychom v nich obstát. Před světem. I sami před sebou.
Ta představa, že bychom neobstáli, nás děsí. Zejména, pokud jsme cílevědomí. Pokud chceme zářit. Pokud chceme být mezi nejlepšími. Pokud chceme být ti NEJ. A pokud – ano pokud my sami na sebe vyvíjíme tlak na výkon. Čtete správně.
Většinou, dojdeme li do upřímnosti sami k sobě, zjistíme, že ne šéf, ale my chceme být ti nej.
Že ne sousedka, ale my chceme být hezčí než ona. Že ne kolega v práci, ale my chceme mít lepší auto, než má on. Proč? Protože jsme byli celý život za výkon hodnoceni. I v dětství. Bohužel.
“Když budeš hodný, chytrý, poslušný, dostaneš … ” “Když budeš hodný, chytrým poslušný, budu tě mít rád” Dost silná slova na to, aby nás po celý život poznamenala. Ale. Mám dvě ale. To první – s těmito negativními životními vzorci se dá pracovat. To druhé – teď jsme dospělí. Můžeme se chovat jinak. Jak?
Co být na sebe hodní? Laskaví? Tak, jako byste byli hodní na nejlepšího kamaráda. Dopřát si to, co chceme. Co cítíme srdcem. Zpomalit tempo, zastavit se , nadýchnout, jen tak si sednout do trávy a pozorovat nebe? Radovat se a smát. Milovat se a – jen tak být. Užívat každičkého dne a umět si počkat na to, až se věci stanou.
Co vy na to??