Ještě než se narodila, dal by za ní život. Nikdy si nedovedl představit, jak obrovskou lásku zažije, když jí poprvé pochová ve svém náručí a jak ho to už napořád změní. Je tak malá a křehká … Myslí na ní každou vteřinu, pečuje o ní, stará se, chodí na procházky a těší se, jak roste a co už umí. Jeho holčička. Největší láska jeho života.

Žádná jiná není tak krásná, žádná nemá takové oči jako ona, žádné dítě není tak kouzelné. A taky si žádné jiné neomotalo tak rychle tatínka kolem prstu, jenom pověstným mrknutím dlouhatánských řas. Jeho malá princezna prospívá a roste do krásy, zvládne mateřskou školku a první stupeň základní školy. Stále je u něj na prvním místě a cokoli ona chce, je předem splněno. I když se dokonce manželka zlobí, že dceru rozmazluje a dovolí jí všechno to, co ona zakázala. On podvědomě vycítí, že mezi jeho ženou a již téměř dospívající dcerou narůstá skrytá rivalita, i když … třeba chce jen maminka připravit dceru do života na to, že vše se nemusí dařit a že je někdy prodrat se trním, aby došla k vysněnému cíli??

Holčička city tatínka opětuje. Je pro ní princem. Hrdinou, co jí zachrání a odežene všechny nepřátele. Tím, kdo plní její sny. Tím, kdo pro ní vymýšlí lumpárny i tím, komu se svěřuje se svými dětskými starostmi. Jenom …

Jak roste, začnou být stejně tak důležití spolužáci. Kamarádi. Holčičí špitání na chodbách školy a smích o přestávkách, jako i první kradmé držení se za ruku s klukem ze sousední třídy tak, aby to nikdo neviděl, i první pusa od něj. Najednou už není tatínek na prvním místě, najednou nemá potřebu svěřovat se mu, najednou už spolu netráví tolik času, a mnohem důležitější než jejich hry je pro ní mobil a sociální sítě.

A on to cítí. Jeho holčička se už tolik nechce mazlit, už ho nechytá kolem krku a nechce pochovat. Je si vědom toho, že jí ztrácí, že nemůže jít s ní ani za ní jejím životem. Že může jen zdáli přihlížet a chránit jí. A taky že to bolí.

Co udělá? Ten zralý si s ní začne povídat. Jinak. A vypráví jí o životě. Ten méně zkušený jí začne varovat před světem. Před všemi nástrahami, které by jí mohly čekat. A to i před nástrahami jiných mužů. Aby jí neublížili. Aby jí nezlomili srdce. Aby jí dali lásku tak, jak ona bude chtít. Aby jí nezradili. A … možná i aby mu jí neodvedli. Teď ne. Zatím ne …

A proto se jí snaží odradit. Sem tam řekne, že jsou muži zlí. Nebo že muži ubližují. Že je zná a ví, že jim jde jen o to jedno. Varuje jí, že si na ně má dávat pozor.

No … Vím, že to myslí dobře. Vím, že se o ní bojí. A že jí má nade vše rád. Jenom … takhle podané obavy v malé dospívající dívce mohou vyvolat nezdravou úzkost a strach z mužů. Ze vztahů i ze sexuality, který si pak jako mladá dívka a žena ponese po velkou část jejího života. A který jí bude bránit v plnohodnotném vztahu a radosti z něj. Ty věty, které on řekne, se jí na dlouhou dobu vepíšou do jejího podvědomí a budou – ač to sama nebude vědět – ovlivňovat negativně její další život. Mnoho žen s takovou úzkostí přijde do mé koučovny.

Co tedy máte dělat, tatínkové? Nestrašte vaší holčičku. Jen jí vyprávějte o životě a dávejte osobní příklad, jak se má muž chovat k ženě. Aby pochopila, jakého muže si má do života vpustit. Podle vašeho vzoru. Stůjte při ní a podporujte jí, ale dejte jí i svobodu a volnost, a jen zpovzdálí sledujte, jak pomyslně roztahuje křídla a vznese se ke slunci. Nebojte se, že jí ztratíte – přesně naopak, tím získáte její srdce navždy. I když momentálně nebude stát vedle vás.

A ještě jedna rada. Nezapomínejte sami žít. Radovat se ze života, užívat si jej plnými doušky a žít přítomným okamžikem. Tím jí dáte – spolu s vaší láskou – nejvíc.

Krásný den.