Znáte to ??

Za časů našich babiček a prababiček se chodívalo na návštěvy k nemocným, či k rodičkám, a přinášelo se jim to nejlepší dostupné jídlo, aby se rychleji zotavili a měli sílu na uzdravení. Často to býval silný slepičí vývar – dodal živiny, zahřál, a určitě potěšila i návštěva milého člověka, který jej přinesl.

Dostat takovou slepičí polévku, doslova či obrazně, v době, kdy nám není nejlépe, kdy máme starosti a bolesti fyzické či naší duše, je velkým darem, který nám pomůže se rychleji vzchopit a znovu začít fungovat.

Měli bychom si hýčkat všechny ty, kteří jsou pro nás takovým Darem, přinášejí pochopení, přátelství, radu, obejmutí nebo naopak správně mířené nakopnutí do dalšího života.

A stejně tak bychom si měli schovávat, alespoň občas, ty věci, které nás upomenou na chvíle strávené s přáteli a blízkými, na chvíle, kdy nám bylo dobře.

Protože není nic lepšího než v době nepohody zajít na nám známé místo, najít své poklady a potěšit se na chvilku milou vzpomínkou.

Máte takovou skrýš?

Já ano.

Mám hnědou papírovou tašku, nesoucí honosné jméno ještě honosnější značky, o kterou ale vůbec (ostatně NIKDY !!!) nejde.

Důležité je, co je uvnitř!

A tam jsou – moje poklady…

Ručně psaná přání k narozeninám nebo k Vánocům od lidí, které miluji a kterých si vážím, různé milé vzkazy, dva kamínky, které jsem si přivezla z míst nade vše milých, zbytek svíčky, která mně připomíná něco velmi cenného… pírko z nebes, které se sneslo přesně ve chvíli, kdy jsem se ptala, zda moje cesta a kroky po ní jsou správné…

Nyní k nim přibyla ještě pokladnice virtuální – to když jsem si pročítala upřímné a krásné reference na mém nově vzniklém webu…

Ať je mně jakkoli, vždy se v takovou chvíli zastavím, s velkou vděčností poděkuji za lidi a chvíle, které mi osud přinesl a dopřál prožít, a myslím, že i načerpám sílu do dalších dnů…

Chraňte si Vaše poklady.

Ať pro Vás mají hodnotu té nejvýživnější slepičí polévky.

A chraňte si lidi , kteří Vám ty poklady dali…