Ve spolupráci s www.eldhwen.sk @mariabulkova Děkuji Marienko!

Život člověka je protkán interakcemi s jeho okolím. Komunikace je základ a to zejména tehdy, pokud chceme obstát mezi druhými a mít hezké vztahy. Přitom každý z nás je individualita, se svými názory, sny, a zájmy, které vůbec nemusejí odpovídat potřebám a zájmům toho druhého. Dokonce ani našich nejbližších ne. A tak chceme li fungovat, a nejít do vzájemného souboje, pokud se naše potřeby a zájmy liší, je nám vtloukáno, že bychom se měli přizpůsobit. Partnerovi, dětem, šéfovi, kolegům v práci, přátelům i společnosti. Přijmout podmínky a pravidla a ctít je. A někdy sklonit hlavu i ve chvílích, kdy se nám vůbec nechce. Třeba proto, že víme, že máme pravdu.

Vůbec neříkám, že je to špatný model. Jen – co když je ještě jedna možnost? Co když existuje ještě něco, co nám neříkají?? Víte – svět je mnohabarevný a někdy se stává, že se sami omezujeme tam, kde nemusíme. Stejně tak mnohabarevní v názorech, zájmech a tužbách jsou i lidé. Ale to přece neznamená, že je to nutně špatně! Ví se o mně, že miluju psy a zejména pudly. Moje kamarádka miluje jezevčíky a kamarád zase malinois. Proto se nemusíme přizpůsobovat jeden druhému, omezovat se v našem názoru a třeba tvrdit, že jiný pes krom jezevčíků nebo pudlů neexistuje. Všichni přece milujeme psy a jsme si vzájemně obohacením. Ano, přesně tak!

Můj názor může v klidu existovat vedle názoru jiného člověka, vzájemně se potkáme, respektujeme, vyslechneme jiný názor a vůbec to neznamená, že jej musíme přijmout a splynout jako puzzle v jeden celek. Moje názorová skládačka se může jen dotknout, představit názorové skládačce toho druhého a přitom jí vůbec nemusí ovlivnit, natož omezit. Obě dvě mohou vedle sebe existovat a obě dvě obohatí svět o barvy a vůně, které s sebou nesou. Nenechme si vnutit myšlenku, že musíme přijímat to, co nechceme, že se musíme přizpůsobit, když to tak necítíme. Je dost místa pro názory a bytí všech. Budeme li mít v srdcích respekt, úctu a lásku.