Milí přátelé,

často se v myšlenkách vracím k jedné fotce pořízené v poslední den mého pobytu v Ráji. Je na ní oceán, východ slunce a – ploutev. Zadíváte li se podrobněji, uvidíte ploutev a asi dvoumetrové tělo žraločího fešáka (žralok černoploutvý), o němž jsem přesvědčena, že v brzkých ranních hodinách na mělčině odpočíval nebo spal.

Byl pro mě překvapením, ale těch bylo ve zmíněném Ráji hodně. Spodní proudy přítomné i na mělčině mu pravděpodobně zabezpečily dostatek proudící vody, z níž mohl čerpat kyslík pro jeho tělo, aniž by musel nějak usilovně plavat. A tak relaxoval a dýchal. Nebýt jedné okouzlené turistky, buzené touhou po zachycení vzácného okamžiku východu Slunce a důstojného rozloučení se s nádherným oceánem. Nejde o to, že nakonec uplaval – předpokládám, že by stejně za krátký čas vstával sám.

To hlavní poselství je jinde: Dokázal se v absolutním klidu a harmonii odevzdat oceánu, s důvěrou (v Dobro, chcete li) zůstal v pro něj velmi nebezpečné mělčině, dokázal mě na nějaký čas strpět v jeho blízkosti (ano, vlezla jsem za ním do vody a ano, fotila jsem jej) a odevzdal se osudu.

V ten okamžik byl. Plynul. A Splynul s okolním světem v harmonii. Myslím, že jeho schopnost odevzdat se s důvěrou Procesu (Přírodě, Dobru, Životu … jakkoli to nazveme) je velmi potřebná a poučná i do našeho bytí.

Přiznejme si, že mnohokrát řešíme věci, které při sebelepší snaze nedokážeme naší vůlí ovlivnit, a u nichž ani zdaleka neznáme řešení. A právě ta nejistota výsledku a ztráta kontroly nad procesem (Co z toho je pro vás a vaše Ego horší ?? …) nás dokáží pěkně potrápit. Stává se, že se v tom trápení zachytíme a točíme stále dokola, jako bychom neviděli cestu ven.

Je přitom snadná: Vypustit minulost i budoucnost, žít přítomností, a v klidu a s důvěrou ( s ) plynout na Mělčině našich životů.