Moji milí,

před asi osmi či devíti týdny jsem byla vyčerpaná a zoufalá, protože jsem se snažila upozornit na nebezpečí, které jsem logicky předpokládala z vývoje onemocnění novým coronavirem v Číně a posléze v Itálii. Moji přátelé si ťukali na čelo a radili mně, ať to rozdýchám. Že to přeháním.

A já nevěděla, jak mám říct, že nebezpečí je velké, že je třeba se řádně připravit a hlavně nedělat zbytečně věci, které ohrozí jednotlivce i celou společnost, jako například vycestovat na dovolené na lyžích v destinacích, které byly postiženy touto nemocí a ze kterých Češi do vlasti zbytečně brzy importovali nákazu.

Pár týdnů uplynulo a dnes se situace obrátila. Lidem došlo, že již v reálném riziku stojí a neumí se poprat z úzkostí a strachem z neznámého. Bojí se, že onemocní či dokonce mohou zemřít, bojí se o své blízké, bojí se nových opatření, v nichž neumějí žít, cítí se sevření ve svých domovech i tím, že nevědí, co dělat a jak se bránit, dělají si starost o práci a finanční dostatek pro sebe a rodinu, a bojí se, protože neví, jak bude vypadat jejich další život.

Již nejde o obyčejný strach, který mívá konkrétní podobu, vzniká s nebezpečím a po jeho odeznění odchází (např. strach z ošetření a bolesti u zubního lékaře). Jde o trvalejší nastavení emocí, nepohodu, doslova sevření těla i duše člověka a pocit bezmoci a neznalost řešení.

Úzkost.

Pojďme si říct, co s tím a zda vůbec s ní bojovat?

V první řadě rozpoznejte a přijměte své emoce. Nebojujte. Zbytečně by vás to vyčerpávalo.

Jen s nimi splývejte.

Dovolte si je uvědomit a prožít, uvědomte si, že už nemusíte být ten alfa samec, který vše zvládá s přehledem a s ničím nemá problém. To nyní není potřeba. Naopak.

Dovolte si prožít bezmoc, přijměte situaci a klidně plačte, vztekejte se a nebo křičte. Komunikujte o svých emocích s partnerem, a naslouchejte si navzájem.

Nesnažte se za každou cenu emoce přechytračit – pamatujte, že pravý silný jedinec (ano, tím více pravý silný muž) své emoce zná a nestydí se je dát najevo a přiznat fakt, že něco nemá od kontrolou.

Chovejte se samozřejmě tak, jak vám radí zástupci státu, hygieny, jak vám radí zdravotníci.

Dodržujte důsledně všechna opatření a hygienické zásady, jak máte, a přimějte k tomuto dodržování, které je podle mého názoru znakem odpovědnosti a zralosti, i ostatní.

Ano, je pravdou, že nemůžete ovlivnit chování většiny, že nezajistíte, aby všichni dodržovali pravidla. To ale není třeba. Bude totiž stačit, abyste se soustředili na to, co dokážete dělat jen vy 🙂

Máte li tu obrovskou výhodu, že jste doma, a nechodíte do práce, zkuste více relaxovat, spát, naslouchat vašemu tělu a dopřát mu vše, o co si řekne. Choďte do přírody, vnímejte její krásu, svěžest jarního vzduchu i teplé paprsky slunce, které dává všem životadárnou sílu. Obklopujte se krásnem, naslouchejte hudbě a čtěte knihy, které vás povzbudí. Uchovávejte si tyto vjemy na dlouho ve vaší duši a dávejte jim vědomě přednost před negativními zprávami všude kolem nás.

Samozřejmě, buďte informovaní – ideálně si sami vybírejte texty či zprávy na dostupných serverech, které budete číst, ale pokud možno nevyhledávejte zpravodajství o nemoci Covid všech televizních stanic – podporovala by u vás strach.

A – rada na závěr, kterou ale znáte všichni 🙂

Zkuste něco smysluplného dělat. Uklízejte doma to, o čem jste si říkali, že to uděláte, až jednou bude čas … tak ten nyní nastal. Faktickým úklidem si totiž uklidíte i ve vaší duši.

Zkuste, pokud bydlíte v panelovém domě či bytovce, do vašeho úklidu zahrnout i pomoc ostatním, zejména seniorům, kteří nestíhají vstřebávat informace a řídit se podle nich. Třeba tím, že i jim otřete kliku dveří dezinfekcí .

Pomáhejte všude tam, kde budete cítit, že je vás třeba.

A zachovávejte si otevřená srdce .

Těch je nyní potřeba nejvíc.