Jsem jedna z vás. Z lékařů první linie. Konkrétně z praktických lékařů pro dospělé. Jen mám ke své profesi navíc milované mladší “dítě” – mentoring a koučink. A tak dokáži unikátně spojit nejen znalost toho, co nás všechny dennodenně trápí, ale podívat se na problém i očima našich emocí a naší duše.
Ještě v lednu a únoru jsme řešili elektronické neschopenky a elektronické recepty a trable s nimi, vzpomínáte? Jak úsměvné to bylo v kontextu s dnešními starostmi, že? …. Stalo se, že ze zdánlivě běžných starostí jsme se ocitli naráz tváří v tvář závažnému ohrožení zdraví a života. Pravda, část z nás měla informace dříve a dokázala trochu rychleji předvídat, ale ani to nás neumělo připravit na situaci, ve které všichni stojíme poprvé. V biologické válce proti nepříteli, který má nevyzpytatelné chování a téměř nic o něm nevíme. Proto s jeho diagnostikou občas tápeme a proto jej zatím neumíme léčit. Vše se děje metodou pokus – omyl. Celý svět to tak má.
A tak o to více dřeme, studujeme po nocích, přes den krom své práce děláme profesionální zásobovače a sháníme dezinfekci, rukavice, pláště, roušky, respirátory a vše ostatní, protože jsme záhy zjistili, že na stát se až tak moc spoléhat nedá. Někdo z nás šije látkové roušky, jiný vymýšlí obličejové štíty a další přemýšlí o tom, jak udělat funkční respirátor. Jsme unavení, nevyspalí a … to stojíme teprve na začátku. Spojuje nás touha pomoci a ochránit naše pacienty – ty v ambulancích, v nemocnici, ty v domovech seniorů či domovech pro handicapované. Známe krutou křehkost lidského života a jsme odhodláni jej bránit proti všem. Dbáme proto všech nařízení, abychom s hrůzou zjistili, že opatření i pokyny jsou mnohdy povrchní, nesplnitelné či
vyloženě protichůdné. A že vláda podniká kroky, které nám neulehčí naší práci, ale naopak patřičně ztíží … Přestože nám tleskají a v televizi běží děkovné spoty …
Tohle je myslím ten moment, který nás k smrti vysiluje. Frustrace. Hořkost. Když stojíte připraveni v rámci svých možností na startu jak nejlépe umíte a dokážete, mnohdy s vědomím obětovat kus svého života a zdraví, a nedostanete satisfakci – poděkování. Naopak – okolnosti vnímáte jako házení klacků pod nohy. Navíc i vy můžete ztrácet pevnou půdu pod nohama, protože při sebelepší vůli neexistuje nikdo, kdo by vám nyní poradil, co přesně máte dělat.
Tak já to na chvíli zkusím, chcete??
STOP !!!!!!! ZASTAVTE !!!!!!! KAM se ženete ?? CO nepočká ?? Pročtěte si prosím předchozí řádky. Nechybí vám něco ?? Někdo ?? …. Samozřejmě, že ano !! Kde jste v celé té mašinérii VY ??? Kde stojíte VY ?? Kdo zohlední VÁS ???
Když přichází noc, všichni usínáme s obavami o svou rodinu a blízké – abychom je nenakazili, aby byli zdraví, kdo by jim dal zdravotní péči, když bychom nebyli … kdo zajistí naše děti, když my jsme v práci … Ale snad nikdo z nás nemyslí sám na sebe.… A to je špatně! Proč ?? K čemu budete pacientům i kolegům, když vám bude zle a onemocníte? Protože víte lépe než kdo jiný, že imunita úzce souvisí s naší psychikou a stavem organismu. Abyste mohli pomáhat, musíte být v pořádku právě vy. Abyste mohli pečovat o zdraví, musíte být zdraví vy sami. Abyste kolem sebe mohli dávat péči a lásku, musíte je mít vy sami a umět je přijímat i dávat sami sobě. Přestaňte se hnát tam, kam vy sami nemusíte. Zastavte. Dýchejte zhluboka. Najezte se. Vyspěte se pořádně několik dnů po sobě. Relaxujte. Choďte maximálně do přírody a užívejte si jí. Obklopte se krásnem – hudbou, knihami, pozitivními filmy, a čerpejte dobrou energii z nich.
Ponořte se hlouběji do sebe, protože i vy máte duši, i vás tíží strachy a obavy, mnohdy nepřiznané, a schovávané za bílý plášť. Poznejte to, co vás trápí a přijměte tyto emoce i sebe samého. Vypište na papír všechny vaše sny a touhy a nebojte se plakat. Slzy vás očistí. S pokorou, respektem a vděčností přijměte život a buďte jeho průvodcem pro druhé.
Vím, že je to těžké, ale pokuste se přijmout i fakt, že ne vždy můžeme vítězit, a že někdy pacienta ztrácíme. Přesto mu prosím buďte na blízku – a to hlavně vašim lidstvím. Když nevíte, co říct, prostě jen – Buďte. Vezměte pacienta za ruku a jen jí držte. Buďte s ním. Jste zdravotníci, lidé. Není ve vaší moci zvrátit osudy všech. Je však ve vaší moci je naplnit empatií, péčí a pomocí. A když opravdu nevíte, jak dál ani to, co máte dělat, tak se nadechněte a podívejte do vašeho srdce.
Ono vám řekne. A s ním víra. Jsou šťastni ti, kdo jí mají …. Protože medicína není jen statistika a doporučené postupy. Medicína je umění, ARS MEDICINAE …. pamatujete ??
Věřte vaší intuici. Je správná. A myslete na sebe – v první řadě! Za vás to nikdo jiný neudělá.
Buďte zdrávi!