Říkejme jí Věra . Je mimořádně krásná žena. Vždy byla. Už na střední škole vynikala, byla chytrá a když k její kráse připočteme pilnost, cílevědomost a laskavé srdce, vychází nám rovnice vedoucí k dokonalosti. Po maturitě začala pracovat v zahraniční firmě, a přestože neměla vysokoškolské vzdělání, vedlo se jí skvěle. Zúročovala všechny kladné vlastnosti její osobnosti, byla milá a přátelská, kolegové jí měli rádi a vedení firmy vysoce oceňovalo.
Zamilovala se do kolegy, který sice nepatřil mezi největší krasavce, ale ona u něj oceňovala jeho veliké srdce, moudrost a klid, který vyzařoval. Zdálo se jí, že si jejích náznaků nevšímá, a proto se mu pokusila na jednom firemním večírku vše říct. Čekala všechno, jen ne ….chlad. Vyslechl její vyznání lásky, a aniž by cokoli řekl, beze slov odešel.
Bylo to pro ní strašné a dlouho se s tím nemohla vyrovnat. Potkávat ho v práci nebylo rovněž snadné, a tak uvítala, když v rámci jejího služebního povýšení přišla nabídka pracovat na pobočce firmy v jiném městě. Bez váhání se přestěhovala, odešla, a začala zdárně budovat kariéru v několikasetkilometrovém vzdáleném místě.
Uplynulo několik let, a nyní jí bývalí kolegové pozvali na slavnostní akci firmy v rámci oslav založení další pobočky. Ráda přijela, stýskalo se jí po nich a měli si o čem povídat. Jen se bála, že tam potká jeho. Byla stále sama a myšlenky k němu občas utekly. Bála se oprávněně.
Přišel a chtěl s ní mluvit. Říkal jí o tom, co tenkrát prožíval. Jak bolestné pro něj bylo jen stát a mlčet, že i on jí miloval, jen se jí to bál říct, protože jí neměl co nabídnout, byl horší než ona, nic nedokázal, vydělával méně, nebyl tak hezký a ona byla …. dokonalá. Příliš dokonalá. Neměl na ní. A tak to vzdal. A odešel.
Teď Věra sedí proti mně a pláče. Uvědomila si, že podobné situace s muži již zažila. Opakovaně. A tady s tím pánem nejspíš promarnili dar lásky. Jen kvůli jeho nízkému sebehodnocení.
“Co mám dělat?” ptá se. “Mám změnit práci? Hůře se oblékat? Nelíčit se? Méně vydělávat? Jít ho prosit, aby to zkusil? Je špatně, že jsem příliš dobrá?”
Ne. Uvědomte si, že nejste příliš! Nejste příliš krásná, ošklivá, malá, velká, hubená, tlustá, chytrá či naopak méně…. Jste dokonalá, jaká jste a jaká máte být. Jste autentická. Jste to Vy. S Vašimi pocity, náladami, zvyky, s Vašim smíchem, radostí i pláčem. Není Vaší chybou, že se někomu zdáte příliš dobrá. Ten druhý si totiž do Vás projikuje, zrcadlí jeho vlastní obavy a strachy z nedokonalosti, z nepřijetí, z odmítnutí či z vlastní ne-schopnosti něco změnit. To jsou jeho problémy, ne Vaše.
Je důležité, že potkáváte takové lidi. Má to tak být. Konfrontujete se s nimi a oni vás posunou dál. A nebojte se. Nezůstanete sama. Jednoho dne potkáte toho, kdo vám řekne, že nejste obyčejná žena. A bude to na vás milovat.
Krásný den 🙂