Každou druhou květnovou neděli slavíme dle tradic Den matek. Svátek, v němž by každá maminka měla být milována, měla by cítit lásku a podporu jejích nejbližších, měla by zažívat úctu a respekt, a měla by poznat na vlastní kůži, jak moc je pro ty své důležitá. A jestli k tomu dostane malý dárek či květinu jako výraz poděkování, pak jedině dobře.

Matkami se nerodíme. Matkami se stáváme. A nikoli jen krásným, byť těžkým obdobím těhotenství a porodu (a ano, děvčata, která ještě nevíte, co to obnáší … předčí to vaše očekávání, ale i v tom dobrém), ale celým životem s dítětem. Protože nejde o dokonalost, mít zvládnuty všechny výchovné metody, skvěle uklizeno a navařeno, pěstovat zeleninu, sama dělat dítěte příkrmy či naslouchat bio eko … (vyhýbám se tomu slovu 🙂 ) a do toho být dvacet čtyři hodin neustále dítěti nablízku. To opravdu nemusíte. To není mateřství.

Jinak řečeno: Ne všechny si můžeme dovolit zůstat doma a věnovat se rodině naplno. Ne všechny si můžeme dovolit nepracovat a být živeny manželem, přestože bychom chtěly. Tedy není špatně, když pracujete, studujete, směnujete či sloužíte ve zdravotnictví, dokonce ani to ne, když myslíte na sebe, zajdete si sama na kávu, kosmetiku či ke kadeřníkovi.

To, co musíte, je jediné: Být autentická, a to zejména ve vašich emocích. Rozdávat kolem sebe lásku a radost, a když jste smutná nebo naštvaná, tak i smutek a naštvání. Ale mluvit o tom a vysvětlit, proč to tak je. Že je to život a ten přijímáme se vším, co obnáší. Stejně tak bezpodmínečně přijímáme i naše blízké a učíme se je respektovat i s jejich nedokonalostmi a chybami. A že mýlit se je lidské a že nás chybování posouvá dál, protože se díky němu mnohému naučíme, přece víte, že?

Takže, milé maminky, nebojte se žít. Smát se a radovat, milovat, chybovat, a přijímat vše a všechny, kteří vám přijdou do života.

Vše nejlepší k vašemu / našemu Dni matek!