Milí přátelé,
asi je na čase přijít s tématem, které je velmi hutné, bolavé, niterné a veskrze soukromé… Jsme individuality, a každý z nás to může vnímat jinak.
Předkládám vám můj pohled, daný osobními prožitky a zkušenostmi.
Určitě jsme si všichni prošli obdobím, které bylo těžké a složité. A v němž jsme možná mohli udělat chybu, či více chyb, různě závažných. Některé z nich nás trápí dodnes. Rozumem jsme již všechno zvládli, pochopili, pokusili se napravit či napravili to, co se nám nepovedlo.
A přesto nemáme klid. Vrací se nám situace, které nás bolí, budí nás ze snů a my se ptáme, zda se nám někdy uleví? Možná, tak trochu, si sami hýčkáme pocit viny, protože si myslíme, že je to pro nás trest. Za to, co se stalo. Že nám to patří.
Být v nepohodě, trestat se, nedopřát si radost a štěstí, být na sebe přísný, klást sebe sama na to nejposlednější místo. Prožíváme a cítíme pocit viny.
Ale – jak dlouho ještě? A – má to tak být?
Kdo ví, co mělo být správně? Vždyť přece neexistují náhody a vše se děje tak, jak má. Věřím, že v našem životě procházíme různými situacemi, chcete li zkouškami, které nás mají něčemu naučit. Naše duše musí dozrát, a k tomu slouží nejen šťastné události, ale i ty těžké.
Bolí to.
Vím.
Jsem si jistá, že v momentě, kdy těmito situacemi procházíme, volíme to nejlepší možné řešení pro danou chvíli, to nejlepší možné, které známe a umíme.
Je li tomu tak, kdo má pak právo soudit naše rozhodnutí? A proč my sami si klademe za vinu to, co bylo provedeno s dobrým úmyslem? Co když se trápíme my sami? Stále dokola a stále zbytečně? Co když je řešením pro nás – prostě Uvěřit.
Že existuje Vyšší moc, Dobro, Bůh.
Že věci se dějí tak, jak mají. A že celý Vesmír je tu pro nás a udělá cokoli, aby se nám dařilo dobře.
S jedinou podmínkou.
Totiž my sami musíme uvěřit v Dobro a z čistého srdce si to přát. Budeme li si přát, že nesmíme být šťastni a budeme trpět, stane se. Budeme li si přát, abychom byli milováni a žili v radosti, stane se.
Volba je na nás.
Bůh není zlý. A přijme nás takové, jací doopravdy jsme. I s našimi chybami, starostmi, touhami a přáními.
Žijme láskou a otevřeným srdcem. Dávejme jí všude okolo sebe.
I nám samotným.