Když jsem byla mladší, vždy jsem se snažila dosáhnout mého cíle a udělat pro něj vše. Znala jsem své nasazení a píli, kterou jsem vynaložila, a o to víc jsem po tom, o čem jsme snila, toužila. Jaké však bylo mé rozčarování, když jsem mého snu nedosáhla. Když se na poslední chvíli přihodilo něco, co překazilo mé plány, a co rázem znehodnotilo mou snahu. Nechápala jsem to! Vždyť jsem nikomu nic neudělala, neškodila, bylo to vše pouze mou snahou …a přesto se to nepovedlo …

Cítila jsem se zraněná, bolavá, nemilovaná, odstrčená. Proč se mi nedaří? Proč se mi to děje? Proč právě mně se nevede?

.…

O to hůř, pokud šlo o vztahy. Ne, nikdy jsem neměla v srdci nenávist, výčitky nebo zášť. Ani vůči Bohu ne. Podvědomě jsem cítila, že to tak má být, že to On rozhodl správně. Že má jistě nějaký záměr, proč (mi) to dělá. Jen mě to neskutečně bolelo .… často i dlouhé měsíce .…

A tak jsem se prokousávala bolestí. Někdy malou a nevýznamnou, někdy takovou, že jsem držela pohromadě jen silou vůle a stačilo málo, abych se rozpadla na prach .… A v podstatě se to stalo. V momentě největší bolesti a žalu jsem to pochopila. A v podstatě vznikla znovu. Mé duši se ulevilo.

To vše, co chceme, co tak urputně chceme, a v co doufáme, se jmenuje Lpění.

Čím víc Lpíme, tím víc tlačíme na výsledek.

Čím víc tlačíme na výsledek, tím víc se SAMI oddalujeme od vytouženého cíle.

Protože každá urputná snaha je upocená a těžkopádná. A odháníme jí to, co si přejeme.

Vesmír to totiž opravdu nemá rád.

Když se rozpadnete, rozpadne se i Lpění. Už nemáte nic, z čeho byste jej složili. A dáte té věci / člověku / i Vesmíru svobodu.

Pochopila jsem, že i kdybych se na hlavu stavěla, věci se budou dít tak, jak mají. 

A Vesmír bude mít vždy pro nás – Naději.

Že tomu tak bude.

A obklopila mě obrovská vděčnost za všechno, co jsem prožila a čím jsem si prošla.

Protože bez toho bych to nebyla Já .…

Protože to vše se mělo a muselo stát .…

Vesmír opravdu umí vybrat chvíli, kdy se věci začnou dít, kdy jsme připraveni na toto kouzlo. O to silněji to funguje na Štědrý večer, kdy se dějí zázraky. Kdy se ten největší stal… A rok co rok nám dává Naději, že Láska i Světlo přijdou ke každému z nás.

Stačí malinko.

Dovolit si pustit věci či lidi, na kterých tak lpíme, a dovolit Vesmíru, aby konal.

Mít v srdci Naději .…

Kouzelný Štědrý večer přátelé!