Dalo by se říci, že potřeba krásy je v pohnuté době, jakou je ta naše, povrchní a zbytečná. Válka, uprchlíci, hrozba finanční nestability dané neúměrným zdražováním všeho. Rodiny i jednotlivci omezují výdaje jen na ty nezbytně nutné a snaží se ušetřit pro dny příští. V tomto kontextu souhlasí.

Mám však námitku. Či otázku: Co pro vás znamená krása? Jak si jí představujete?

Povím vám, jak krásu vnímám já: Jako harmonii, soulad, dokonalost, jednotu, jako něco, co zalahodí oku a potěší srdce. A co povznáší a kultivuje Duši. A je jedno, zda jde o předměty (make-upem a oblečením počínaje přes nábytek, dekorace), umění jako takové (s hudbou na prvém místě)  až po dokonalost nejvyšší – Přírodu.

To pak mám potřebu v tichosti, obrovské vděčnosti a pokoře usednout a každou buňkou svého těla vnímat a snažit se zapamatovat si vše, co naciťuji. Hmatatelně vnímám klid, harmonii, souznění a je mi v tom stavu dobře. Stávám se součástí Krásy a Ona mojí.

Cítím totiž, že toto je podstata bytí a jeho cíl. Být součástí Vyššího celku, vnímat, tvořit a  Dobro z něj rozdávat dál. Je tisíc způsobů krásy, která kultivuje duši, a všichni je známe.

Jak se však postavit k tomu, co se za (alternativní?) krásu silou považuje, ale z čeho pramení špatná energie, zlo, temnota, utrpení, bolest, závist, ničení? Lhostejno, zda jde o hudbu, filmy, texty, obrazy … Vnímání okolního světa je výsostnou individualitou každého z nás. Jsem však přesvědčena o tom, že prostředí, v němž jsme, nás formuje, stejně jako my je.

Možná znáte bajku o dvou vlcích? Jeden je hodný, laskavý a pečující, plný radosti, víry a vděčnosti. Druhý naštvaný, závistivý, agresivní a zlý. Všichni je – oba dva – máme v sobě.

Ale záleží jen na nás, kterému z nich dáme přednost. Kterého budeme krmit. Protože to, co krmíme, roste.

Je to jen o nás.

Umíte si představit, jak krásný by byl svět, kolik Světla by v něm bylo, kdyby Dobro a Světlo zvítězilo i v nás uvnitř? .… A právě k tomu dopomáhá krása.