Víte, co je pro mě spolehlivým ukazatelem citu ve vztahu? A co opravdu nezbytně k životu potřebuji? Objetí. Mluvím o takovém, kdy se schovám do náručí toho druhého, a vím, že jsem DOMA. Kdy se naše duše spojí, vnímáme blízkost fyzickou i emocionální, tlukot srdcí, dech, ochranu, péči, něhu, starostlivost, vášeň a .… lásku. Kdy vím, že jsem pro něj Jediná. A on pro mě Jediný.

V objetí, na rozdíl od polibku či sexu, se nenechá předstírat. Objetí nevykouzlí cit tam, kde není, vášeň tam, kde uhasíná, přátelství tam, kde panuje závist a chladný kalkul, a zájem či soucit tam, kde křičí pouze Ego. Můžete se naučit tisíc druhů líbání, ale když dojde na objetí, vaše tělo a intuice poznají, s kým mají tu čest. To neokecáte.

Buď si s protějškem voníte – a to jak doslova (archetypálně – náš nejstarší mozek, palleocerebellum  – proto, mj. jsou TAK důležité parfémy a obecně čistota v našem životě), tak přeneseně – emočně, intuitivně, duchovně. Mluvím tady o vjemu Blízkosti .… o tom, co je snad ještě důležitější než Láska.

A přesně to může být důvod, proč objetí postrádáte. Protože ten druhý intuitivně tuší, že by jej objetí prozradilo – třeba právě nedostatek citu (o kterém mluví) z jeho strany. A nebo i naopak – partner slovně zapírá jakýkoli cit k vám, fyzicky si vás k sobě nepřipustí či rázně odmítne, ale dojde li k objetí, jeho vroucnost jej prozradí a vy víte .…

Proto je objetí tak důležité. Umí vykouzlit úsměv na rtech, vysušit slzy, poskytnout bezpečí a oporu tam, když je vám bolavo, dokáže zahojit zlomené srdce a zažehnout v něm lásku. Obecně tlumí bolest, zklidňuje, vznikají při něm hormony štěstí a posilují se vazby s tím druhým. A jeho absence velmi chybí .…

Všimli jste si, že po něm touží i zvířata? A vyhledávají jej?

Neodpírejte jej sobě. Ani těm, kteří o něj s vámi stojí.