Dnešní doba není moc veselá. Máme ještě v živé paměti, kdy slovo mír bylo spíše klišé a my si nedokázali představit, že by to mohlo být jinak. Mohlo. To už víme všichni. Šok z války na Ukrajině zdaleka neodezněl, a přidávaly se jiné pohromy – přírodní, finanční, sociální … Někdy nás tíže a bolest světa doslova dusí a my máme touhu se jim vzepřít. I proto pomáháme, snažíme se být laskaví, ohleduplní a pozorní ke svému okolí.

Stane se však, že je toho najednou moc. Že věci, které se dějí, my nevyřešíme, nemáme sebemenší šanci je ovlivnit, a že se dějí věci tak hrůzné, že nás bolí na ně jen pomyslet. Citliví lidé se tak mohou uzavřít do spirály úzkosti, bezmoci a z nich pramenící deprese a nihilismu, že nic nemá cenu, nic neovlivníme, jsem pouhými loutkami v rukou mocných…

Už jsem to psala mnohokrát, napíšu i nyní: Zejména zde, v takové situaci, je extrémně důležitý náš postoj. Jak moc si pustíme k sobě bolestné informace, jak moc se jim poddáme a budeme si zoufat. Pozor!! Nevyzývám k lhostejnosti, nezájmu, sobectví a ztrátě lidskosti!! Jen tvrdím, že jsou věci, které opravdu neovlivníme, a které nás mohou drásat.

Pokud víme, že jsme udělali opravdu vše, co bylo v našich silách (a věřte, že stačí “málo” – náš zájem, poslat trochu peněz, pokud se dá, poslat oblečení, věci, které zasažené oblasti potřebují), pojďme se zaměřit na to, co ovlivnit můžeme. A to je náš život a život našich nejbližších.

Nemohu předat lásku a péči těm, co trpí na blízkém východě… Mohu jí však dát mým nejbližším, a ano, i sobě. Mohu dbát na to, aby se nám dařilo, abychom byli k sobě laskaví a ohleduplní, a toto mohu dávat dál – sousedům, dalším lidem i přírodě kolem mě, a klidně i neznámým.

Tím, že dostanu do svého srdce klid, pokoj, vděčnost a lásku, budu to samé i vyzařovat vně. Budu šířit světlo, které mám, a třeba tím, že se na někoho usměju nebo potěším jej vlídným slovem, mu rozsvítím den. To není málo. Jen si představte, že bychom to dělali všichni.

Jeden moudrý učenec napsal, že mír na světě nastane, až všichni beze zbytku přijmeme mír v sobě ….