“Myslím si, že pro něj nejsem dost dobrá.” Klientka na druhém konci telefonu se rozplakala. A já trpělivě čekám a naslouchám jejímu trápení. Vylíčila mi jejich příběh – jak se seznámili, přes mnohé neshody a obtíže se dokázali společně přenést, i když to stálo hodně úsilí, a ona doufala v to, že už bude – konečně – jenom dobře. Zasloužili by si to oba dva. Po tom všem, co oba museli v životě překonat. Jenže, nějak se nedaří.
Vždy mu dávala najevo její lásku a to, jak moc je šťastná, že jsou spolu. Zahrnovala ho pozorností, něhou, vařila a starala se o domácnost, a snažila se jej příliš neobtěžovat jejími starostmi a žádostí o pomoc. Vždyť ho přece miluje a on si musí odpočinout. Jen očekávala a tajně doufala, že i on si všimne všeho toho co pro něj dělá, jak jej neobtěžuje, ale naopak hýčká, jak je samostatná, pilná, jak se o sebe postará, vydělá peníze, a …že i on jí dá najevo, jak moc jí miluje a jak si jí váží.
Jenže vděk, láska, pozornost, ocenění ze strany partnera a jeho hýčkání se jaksi nekonají. Nejspíš si tedy on jejích aktivit nevšiml. Dobře. Co ona udělá?? Snaží se ještě víc. Ještě víc než dosud o něj pečuje, ještě víc mu dává najevo její lásku, ještě víc mu každodenně dokazuje, jak je – pro něj – skvělá a jedinečná. Proč? No aby z toho “ještě víc” dostala od něj alespoň malý kousíček pozornosti a lásky, když z toho “normálu” od něj nic nepřišlo. A tak doslova bojuje o jeho lásku a péči. Které nepřicházejí.
Po dlouhém a marném očekávání a těšení se u ní přicházejí výčitky, smutek, obavy o konec vztahu, jeho nelásku k ní a vzrůstající pochybnosti o sobě. A také mlčení, protože se bojí, že jej ztratí, že ztratí i to málo, co ve vztahu má. Má strach se zeptat, aby neupozornila zbytečně na konec vztahu. Mlčí. Ale tím více přemýšlí o sobě a její nedostatečnosti. A v hlavě si vytváří katastrofické scénáře. Protože proč se k ní tak chová? Protože někde dělá chybu. Něco neumí. Není dost hezká. Není dost chytrá. Není dost šikovná v posteli. Není pro něj dost dobrá. Tak.
Víte, jak se tomu říká?? Cesta do pekel. Děje se to tehdy, když příliš milujeme druhé. A málo sebe. Když neznáme a nebo nepřijmeme svoji hodnotu, když nerespektujeme hranice, které nás utvářejí, když s sebou necháváme manipulovat, protože naše sebeláska je na bodu mrazu.
Jak z toho ven? Cesta je to dlouhá, poměrně pracná, ale většinou vítězná. Přijmout sebe samu, pochopit, že jsem dokonalá taková, jaká jsem a že taková mám být. Naučit se mít ráda a dávat sama sobě dostatek lásky a pozornosti. Znát své hranice a nebát se je dát najevo ostatním. Nelpět na ničem a na nikom. Vyvarovat se očekávání. Vyvarovat se iluzi, že všechny vztahy musejí skončit šťastně, že jste povinna se přizpůsobit. Respektovat partnera a jeho přání, a respektovat i sebe samu.
Společně budovat váš vztah a uvědomit si, že je to nekončící práce. Naučit se otevřeně komunikovat. Ustoupit z tlaku. Přijmout svou ženskou roli, aby partner mohl přijmout tu mužskou.
Napadá vás ještě něco?? Výborně! Pojďme to společně probrat v mé koučovně či při telefonických rozhovorech.
Už teď se na vás moc těším 🙂
Krásný den.