Čekala jsem včera na letišti na přílet kamarádky.

Miluju letiště. A letadla.

Kdo mě zná, dobře ví, že za létání a cestování bych dala život. Nebo jeho velký kus.

Tu atmosféru, lidi, očekávání, splněné sny, nové zážitky a zkušenosti.

I emoce.

A tak jsem si to vychutnávala.

Pozorovala jsem lidi. Ty, co přiletěli, i ty, kteří čekali.

Pozorovala jsem napětí v jejich tvářích, neznatelné úsměvy, nervozitu při sledování hodinek, i světýlka v očích, když spatřili toho, na koho čekali.

Jejich radost a nadšení, když se setkali.

Polibky, někdy letmé, někdy více než vroucí.

Objetí, ze kterého se dá vyčíst hodně.

A – energii srdcí.

Nedá se nepoznat – vzduch se rozechvěje, srdce rozbuší a jasně září své světlo vstříc tomu, koho milujete. Jeho srdce to má stejně. A v momentě, když se energie těchto dvou srdcí, která patří k sobě, potkají, to neomylně poznáte.

Štěstí. Lásku. Zářící oči. Úsměv.

Víte, cítíte, kteří dva lidé k sobě patří.

Díváte se na jejich setkání, radost, vroucí objetí ….

A je to moc krásné.

Miluju žhavé emoce. Miluju dávat je najevo. A přijímat.

Zkuste to také.

Obohatí vás to.