Takže dnes se ještě vrátím k mému prvnímu blogu.
V něm jsme probrali, jak hrozně vnímají muži odmítání fyzického kontaktu a mužů jako takových. 

Zajímalo by mě kolik žen mělo tu odvahu se v tom najít a alespoň trošku si tento ženský fenomén přiznat? Už víte, jak zoufale si muži připadají, když je neustále odmítáte a jaký vliv to má na chod celé rodiny (viz blog Kopírování a  vztahy v rodině)? Muži z toho mají ještě jiný pocit… Jaký? Ponížení…

Víte, jak je ponižující se pořád dokola doprošovat fyzického kontaktu a milování se se svou vlastní ženou nebo partnerkou?? Věřte, že tomu tak je a ten pocit je zničující. Co je pro muže ještě více zničující?? Když mu vlastní žena či partnerka podrží!!

Dámy, nechci se ptát, ale kolik z vás už to někdy udělalo?  “Prostě mu dám a budu mít klid.”

Většinou do toho nedáte žádné emoce a když vás i tohle řešení vlastně obtěžuje, kladete si ještě podmínky typu: “a ne zezadu, a budeš nahoře??” ..

Najednou to jde i bez vámi oblíbených předeher, co? Ano, ze začátku to mužům stačí, protože si řeknou “alespoň něco nebo konečně malý pokrok.” Než vás prokouknou .. časem i nám dojde, jak to je a pak se dostaví ten zdrcující pocit absolutního ponížení.

A jak je ženy vám? Provedly jste soulož. Ne, to není milovaní, to je soulož. Po tom všem, kdy se muž snažil pomoci doma,více se věnoval dětem, po tom, jak vám neustále dával najevo, jak o vás stojí a jak ho přitahujete, se dočkal zase jen dalšího zklamání…

Že už se ani on o kontakt časem nesnaží?  V té lepší variantě pro vás masturbuje .. Ano, muži masturbují mnohem častěji než ženy. A jelikož i k tomu, aby jste mu ,,podržela,” musí vynaložit značné a zdlouhavé úsilí, je to pro něj jednoduší varianta a popravdě fyzicky stejně uspokojivá. Milování bez emocí = soulož. Masturbace muže uspokojí fyzicky i psychicky stejně, jako když mu bez emocí podržíte, a vyhne se zdlouhavému doprošování se… V té horší variantě mu dává lásku a vášeň nějaká jiná…

…Zatím však ještě není všem dnům konec a ještě stále se muž vrací domů za vámi…

A proto dámy PORDŽET NESTAČÍ.

Komentář Yvony  – Strpění sexu z pohledu ženy

Ano. Děláme to… Některá jen výjimečně, jiná docela často. Ale děláme to. Z prvotních důvodů, jako je třeba mít klid od partnera, vyhnout se hádce kvůli tomu a nebo dusnu, a nebo i z pocitu provinění vůči němu, když se nám momentálně nechce. A proč odmítáme partnera? …. Z mnoha důvodů, obvykle závažného citového poranění, na které ale v tomto textu není prostor a ke kterým se vrátíme v některém z budoucích blogů.

Asi bych neřešila jednorázové epizody. Každá můžeme být unavená či nemít náladu. Ale v tom případě bychom měly jít s pravdou ven a partnerovi vysvětlit, jak se věci mají, a současně mu nabídnout, že dnes bude třeba jen mazlení (aby věděl, že jeho máme stále rády, jen se dnes nechceme milovat) a zítra si to užijeme oba. Mnohem horší však je, pokud jde o situaci dlouhodobou. Protože ta nepostihuje jen muže (a to jak fyzicky, tak zejména psychicky a zraňuje jejich osobnost jako takovou!!), ale i nás samotné.

Jak?? Milostný akt s milovaným partnerem má být vrcholem blízkosti, splynutí těl i duší partnerů a přinášející jím oběma orgasmický prožitek na úrovni jejich těla, duše i srdce. Propojit je v přítomnosti, a i do budoucna a upevnit tím jejich společný život. O tom ale v případě strpěného sexu (protože, jak napsal správně Muž X, podržení není milování) nemůže být ani zmínka!!

Žena se v jejích očích obětuje partnerovi a strpí fyzický kontakt. Neprožívá zdánlivě žádnou emoci a fyzicky si pohlavní akt neužije. Problém je v tom, že ona ale emoce prožívá, třebaže zatím o nich neví. Protože tím, co dělá, nepoškozuje jen partnera, ale především sama sebe. Staví se do role bezcenné loutky, oběti, která pasivně přijímá manipulaci se svým tělem. Její duše vnímá hořkost, trpkost, stud, obavy, možná žal, pohrdání sama sebou, pocit malosti a nízkosti, vinu,a beznaděj do budoucna, protože sama sebe takto již jednou ponížila.

Pokud to udělá zas, tyto pocity se jen prohloubí a negativně ve formě zákeřných emočních rovnic hluboce vryjí do mozku, aby z něj časem ovlivňovaly duši i tělo ženy.

Jak?? Tím, že jí dojde, že zaprodala sama sebe, že sama sebe vlastně znásilnila. A tak zatímco se její duše i srdce budou bránit kontaktu s partnerem (protože paradoxně v jejích očích je to on, kdo ubližuje, přestože si za to může žena sama), a časem jej pravděpodobně přestane milovat, a možná začne nenávidět, její tělo se bude bránit fyzickému kontaktu tím, že se stáhne (a samotná soulož nebude technicky proveditelná) a po každém takovém kontaktu, či do budoucna i bez něj, bude vracet násilí ženy sama na sobě onemocněním gynekologickým.

Není to legrace….

Zkuste o tom prosím přemýšlet…. 

Vědomé milování se s partnerem a fyzická i psychická blízkost obou je to nejkrásnější, co nás vzájemně ve vztahu, fyzicky i psychicky, obohacuje.

Je škoda to sobě, i partnerovi, upírat, nemyslíte??