Jedním z mých dosud nesplněných snů je přímá účast na Karnevalu v Benátkách. Ne jako divák. Jako maska. Být oblečena do přenádherných šatů, nalíčena a na hlavě hrdě nést bohatě zdobenou masku. Zažít nespoutanou radost, veselí, hodiny hudby a tance. A nezávaznost. Záměnu identity. Na chvíli utéct z reality do pohádky ….

Mám jeden takový zamilovaný obchod. V Benátkách. Kdykoli tam jsem, prosedím před ním a nebo uvnitř hodiny, ve velké úctě před umem a motivy mistrů procházím kolem masek, dotýkám se jich a vnímám příběhy, které s sebou nesou …. A sním. O tom, jaké by to bylo, kdybych byla jednou z karnevalových masek. Představuju si první tanec a očekávání s ním spojená. A pak se vracím do reality.

Stejně tak je to i v životě. Každý z nás si nese s sebou mnoho masek, a nasazuje si je průběžně dle toho, jak se domnívá, že jsou třeba. Některá je pro únik z reality a opravdu pro snění, jiná s sebou nese naše sny, cíle, kam bychom jednou chtěli dojít, a žene nás stoupat dál. Jiná může být společenská hra – na prestiž, na úspěch, na bohatství, na pracovní vytíženost. A další z nich pak o nás samých – pokud si je oblečeme, jsme najednou hodnější, milejší, laskavější, víc milujeme a nebo víc chápeme … plníme očekávání druhých ….

Problém však nastane, když se do masek zamotáme. A přestaneme správně rozlišovat, která je jen sen a která zdravou motivací v naší cestě životem. Pak se může stát, že masku nesundáme ani před nejbližšími, ani před sebou samým. Dojde k záměně našeho Já, naší identity za přelud, představu. A i kdybychom se snažili sebevíce, nebude nám v té masce dlouhodobě dobře. Protože právě ti nejbližší, ale i my sami, budeme mít očekávání, která s naší osobností nemají pranic společného.

Tyhle zdánlivě neškodné masky všichni známe.

“Ty jsi ta hodná holčička, která vždycky poslechla.”

“Copak to děláš ? Kluci přece nebrečí! Buď chlap.”

“Musíš žít pro druhé.”

“Nadřízeným se neodporuje.”

Že jsou vám povědomé? Potkávali jsme se s nimi od útlého dětství, a část z nich si neseme s sebou i do dospělosti. A právě z nich, z těchto přeludů, masek, pramení očekávání naše i našich blízkých, která se nemohou splnit. Proč? Protože se ta očekávání nepotkala s naší osobností, ale s někým cizím, s maskou. A naše podstata není schopna splnit přání druhých, či přání, která k nám samým nepatří.

Nebojte se masky sundat. A zejména před blízkými či před sebou. Nebojte se poznat a dát najevo, po čem skutečně vy sami toužíte a o čem sníte. Protože jedině tak vám ti nejbližší správně porozumí. A přesvědčí vás o tom, že masky do reálného života vůbec nejsou potřeba. Jen na sny a na pohádky ….

Krásný den!