Poděkování za supervizi – Maria Bulková, www.eldhwen.sk

Ona se zbláznila!! říkáte si jistě. Doktorka. Koučka. A píše o nepomáhání??!! Ano přátelé, opravdu to bude o NEpomáhání.

Pojďme si napřed ujasnit pojmy: Jde li komukoli o život a zdraví, pomoci musíme. O tom není sporu. Zachování lidského, ale i zvířecího života a zdraví je prioritou. Pomoc má však mnohem širší kontext. Může jí být cokoli – od úsměvu věnovaného náhodnému kolemjdoucímu, o kterém ani netušíme, že něco řeší, přes uvolnění místa v autobuse handicapovaným, podání upadlého předmětu ze země … až po vědomé soustředění se na druhého a aktivní zapojení do jeho života radou.

Máme však pomáhat každému a za jakoukoli cenu?

Každý člověk má jinou úroveň vědomí, duše… a také si musí projít určitými obtížemi, životními zkouškami, které mu pomohou duchovně růst. Máme my právo do toho zasahovat? Známe opravdu všechny skutečnosti? Jsme oprávněni hodnotit? Co když naše rada bude špatná?

Vzpomeňme na příběh malého chlapce, který chtěl pomoci motýlovi uvězněnému v motýlí kukle, aby se rychleji narodil a mohl roztáhnout jeho krásná křídla a konečně vylétl. Malý chlapec jej z kukly osvobodil. Motýlek vyšel, roztáhl svá přenádherná barevná křídla, a chlapec se radoval. Motýl však nevzlétl – byl příliš slabý, neuměl to, neuměl se ani napít nektaru a krátce na to zemřel…

Než začnete bezhlavě pomáhat, uvědomte si, proč to chcete?

Půjdu ještě hlouběji: není ve vás tzv. spasitelský komplex? Že zachráním všechno a všechny za jakoukoli cenu?? Tohle je hodně o vašem egu … JÁ jsem oprávněn zachraňovat… JÁ mohu…

A ještě více: není ve vás obrovská bolest z nepřijetí a strach z opuštění blízkými, a proto se snažíte být hodní a milí a všem pomáhat, a tím si vlastně “kupujete” pozornost a přízeň toho, komu pomáháte? Půjde pak o rovnocenný vztah?

Vždy je tedy důležitý záměr, proč pomáhat.

Co tedy dělat v praxi a komu pomáhat?

1. Vždy se  soustřeďte na záměr.

2. Ptejte se, zda smíte?

3. Bez výjimky okamžitě pomáhejte všem lidem a zvířatům, jímž jde o jejich zdraví a život. Tady jde vše stranou a pomoc by měla být samozřejmá pro každého z nás.

4. Pomáhejte těm, co si o pomoc řeknou – vyhledají vás, osloví, požádají, přijdou, dají vám to najevo neverbálně.

ALE … má to jedno úskalí: Taková pomoc musí být v souladu s vaším nitrem. Cítíte to tak? Má to tak být? Je člověk, jemuž je vaše pomoc určena, připraven sám se (z)měnit, sám podniknout kroky k nápravě, přiložit obrazně řečeno ruku k dílu? A nebo jen a pouze čerpá vaší pozornost a sílu? Vysává z vás energii, lásku i pozornost? Velký pozor na záměnu rolí! Aby se z pomáhajícího nestal brzy pronásledovaný a oběť!

5. Pomáhejte těm, za něž jste odpovědní – děti, stárnoucí rodiče, zvířata…

6. Pomáhejte či spíše chraňte slabší ve vaší komunitě.

7. Pomáhejte či spíše chraňte celou přírodu, město, vaší vlast.

8. Ale POZOR –  NEpomáhejte tehdy,  pokud jste unaveni, sami slabí a vnímáte, že je pomoc nad vaše síly a mohla by vás ohrozit (i při výjezdech zdravotnické záchranné služby jsme se řídili tím primárně neohrozit, a naopak ochránit členy výjezdového týmu). 

Komu však NEpomáhat?

1. Těm, co nejsou připraveni.

2. Těm, co si o pomoc neřeknou.

3. Těm, kteří mají “divné” osudy – nápadně častokrát se jim nedaří, mají problémy ve vztazích, v práci, a to opakovaně, jsou zdánlivě nepoučitelní, jako první vás napadne, vždyť pokud by chtěli, mohli by to či ono… dejte v těchto případech na váš vnitřní pocit – nezklame vás.

4. Těm, kteří konají zlo. V jakékoli podobě. Protože zlo plodí jen další zlo…

Víte, jak spolehlivě poznáte, že Vaše pomoc nebyla správná a byla NEvyžádaná?

Vrátí se vám to vždy ve zlém. Přestože pomůžete s dobrým úmyslem, budete mít z pomoci divnou pachuť hořkosti a vnitřní bolesti. Vaše pomoc bude nepochopena, možná nepřijata. otočí jí proti vám samotným, osočí vás jako prospěcháře, který tím něco sleduje, či předvádí své ego … přestože tomu tak není … o slovech díků ani nemluvím…

Že se mnozí z vás poznávají, viďte??

Jednou z nejtěžších zkoušek, kterou nám život připravil, je právě NEpomáhání. Udržet sebe a své ego na uzdě tam, kde jde o naše milované, o naše blízké, za které bychom třeba dali náš život. Velmi bolí dívat se na ně a nechat je, jak se řítí do problémů, napsala bych to lidověji … ☺️ … a přitom vy víte, že to není dobře, že to bude průšvih… a rádi byste jim pomohli radou.

Takže – moji milí – třikrát se při tomto nápadu pěkně pleskněte přes ruce či tvář! NE. NEpomáhejte, pokud vás sami neosloví.

Jenom – a to není žádné jenom – buďte jim nablízku a opakovaně dávejte najevo, že tady jste pro ně, kdykoli a kdekoli. A ať si řeknou sami.

Víte – někdy je potřeba nechat pomyslně malého chlapce upadnout a odřít kolena, aby jednou, až dospěje, s ušlechtilým srdcem a láskou pomáhal zdvihat ze země bezbranné.…

Opatrujte se 🙂