Jsme dospělí, a tak se oprávněně zdráháme uvěřit tomu, v co věří zamilovaní. Totiž, že bude vztah zalit jen sluncem a láskou, a problémy se vám dvěma vyhnou. Nevyhnou. Bohužel. Ale to je život. Který je třeba přijímat s otevřeností a pokorou, a pokusit se ustát – i náročné chvíle – s gracií. Půjdete li do toho s otevřeným srdcem plným lásky a budete li jasně a neskrývaně komunikovat, máte na půl vyhráno.
Ta druhá polovina je tvořena darem z nebes. Nikdo nevíme, jaký bude. Osud, chcete li. Poznáte jej lehce.
Když bude všechno v pořádku, ani si nevšimnete, jak vztah hladce plyne. Zdánlivě sám od sebe. Všechno navazuje, doplňuje se, energie proudí stejně tak jako vaše komunikace. Co do vztahu vložíme, dostaneme nazpět. A nám se ve tváři rozprostře blažený úsměv. Někdy je to složitější – vztah a partnera si musíme zasloužit. Něco (pro něj, i pro sebe) udělat, překonat, dokázat. O to větší pak máme radost, když se povede. A někdy vztah drhne. Ať děláme co děláme, stojí nás to mnoho úsilí. A nedaří se.
Aby se dvě duše mohly spolu radovat, růst, milovat a učit se, energie mezi nimi musí proudit.
Jakmile jedna z nich ustrne ve vývoji, druhá je nešťastná, než pochopí, že musí růst sama. Vždy je však šance, pokud oba dva ve vztahu mají zájem, aby vztah pokračoval.
Když zmizí radost ve vztahu, zmizí jiskra. Zůstane povinnost, návyk, stereotyp a šeď. Dá se tak žít. Často se obětujeme kvůli dětem či společným závazkům, otázkou však zůstává, zda si právě děti nezaslouží vidět oba rodiče šťastnými? Takovými, aby jim dávali vzor a poučení do jejich života. Který by se měl prožít v lásce a radosti.
Jak uchovat tu radost?
Aktivní snahou obou z páru.
Zájmem.
Drobnými radostmi a dárky.
SMS zprávami během dne.
Lístečkem se vzkazem schovaným v kapse saka či v kabelce.
S láskou připravenou svačinou.
Milováním.
Povídáním si dlouho do noci.
Smíchem u veselého filmu.
A pevným objetím, pokud jeden z páru pláče.
A hlavně – životem naplno, s vědomím, že žádný den se již nebude opakovat. A že stojí za to si jej užít.
Neděláním si starostí, co si o nás pomyslí druzí, když budeme žít podle svého. Třeba bláznivě a nepochopitelně.
Vzhůru do života, přátelé!