Štěstí je stav těla, mysli i duše, po kterém všichni toužíme. A chceme v něm být co nejdéle. Bylo napsáno mnoho moudrých textů a rad, jak jej dosáhnout i jak jej udržet. Pro každého může vypadat jinak. Mnozí si pod ním představují velké věci, výhru v loterii, tučný finanční obnos na kontě, dovolenou snů či postavu s mírami modelek. Jiným stačí, aby oni a jejich milovaní byli zdraví.

A dalšímu třeba i to být dnes večer s milovaným člověkem.

Víme už, že štěstí není obvykle schováno za velkými věcmi, ale že jej lze najít v každodenním životě, v přítomnosti, v maličkostech, v tom, jak svítí slunce, voní květy stromů nebo chutná dobrá káva. V objetí. I ve smíchu.

Jsme posedlí tím jej najít. A proto hledáme. Stále. Zapomněli jsme však, že není třeba hledat. Protože ono JE. Prostě JE. Existuje. Tady a teď. Pro všechny. Pro vás i pro mě. I pro tu uplakanou slečnu, co se choulí pod dekou a žehrá na svůj osud. Už vás slyším: “Dělá si srandu? Je normální?! Kdyby to bylo tak jednoduché, tak jsme všichni happy”.

Vtip je v tom, že život JE jednoduchý. To my lidé si jej znepříjemňujeme a zbytečně komplikujeme. Namísto vnímání okamžiku plánujeme, očekáváme a žijeme v době až. Namísto žití v přítomnosti si necháváme vše na potom. Namísto změny svého pohledu a chování sníme a zoufáme si.

Budu li (jako ta zmíněná slečna) ležet na gauči a vzdychat, jak je ke mně svět zlý a nedá mně příležitost,  mohu se uzoufat k smrti. A do konce života jí opravdu nedostanu. Pokud si však řeknu, že dost bylo válení se a slz, obléknu se, vyrazím ven, a zpod mokrých řas uvidím slunce, bude mi lépe. A třeba potkám lidi, kteří se na mě usmějí. Nebo si budou povídat.

Pokud se budu dívat kolem sebe, všimnu si věcí, které jsem dříve nevnímala. A mezi nimi třeba šanci pro sebe. Šanci na cokoli – na práci, na radost, na lásku i na štěstí. Jen se zvednout a jít jí naproti.