Jednou ti dají svatozář …. Slávu a čest …. Ale teď tě spálí!!
Zpívá se v jedné nádherné písni z muzikálu o Johance z Arku.
Narodila se proto, aby pomáhala. Dát lidem pravdu, svobodu, čest, ukázat jim cestu.
Ubránit se nepříteli.
Všichni znáte ten příběh. Jen prchavý okamžik byla šťastná. Pak jí zradili vlastní – přátelé?
A upálili jí. Za to všechno…
Jiný příběh:
Muž s laskavým srdcem, v dobré víře pomáhal tak, až jej to stálo zdraví. Protože věřil, že profesionálové ohlídají hranici, kam až může zajít v jeho pomoci, aby to bylo bezpečné. Podcenil, že spoléhat se na druhé, že budou konat stejně ušlechtile jako my sami, není dobré.
Třetí příběh:
Žena nespokojená ve vztahu, dává hodně lásky, ale nedostává se jí nazpět. Chybí porozumění, vřelost, starostlivost o ní samotnou. Myslí si, že vztah „vydrží“ kvůli dětem a doopravdy se snaží na vztahu pracovat. Doslova se obětuje. Pro štěstí blízkých. Přesto ona sama šťastná není, vztah se bortí, a po několika dlouhých letech hrozí, že skončí. Ona se ale vyčerpala a potrvá dlouho, než najde svou sílu. Na to, aby vůbec fungovala.
A poslední, velmi aktuální:
Mladé ženy pečující o nemocné příbuzné. Čím více lásky a péče dávají, tím méně radosti prožívají. Místo vděku dostanou jen další úkoly, co mají udělat pro druhé, vlastní rodina jim pomáhá jen minimálně, vše leží na jejich bedrech, a ony jsou vyčerpané fyzicky a psychicky. Čekaly uznání a vděk, namísto toho jim v pečování o druhé není dobře. Bojí se ale, že nemají právo si postěžovat a chtít pro sebe také kousek štěstí.
Co mají tyto příběhy společného?
Krom tělesných potíží lidí, kteří se snažili něco udělat pro druhé (bolesti páteře obecně, hlavně krční a hrudní, nespavosti, bolesti žaludku a nepravidelnosti zažívání, otoků a nechtěných přírůstků na váze, problémů s dýcháním, vysokým krevním tlakem a alergiemi) i jejich úzkost, smutek, pocit nespravedlnosti a nevděku, a výrazný úbytek až absenci energie.
Dlouho neřešený nepoměr mezi výdejem sil (energie, ale i lásky) pro druhé a tím, co sami dostávají.
A protože si myslíme, že přece není slušné, abychom my sami pro sebe požadovali lásku, pozornost druhého, stejnou péči, jakou dáváme my, abychom si o ně otevřeně řekli, raději mlčíme.
A doufáme, že si nás druzí také všimnou.
Všimnou?? ….
Nemějte očekávání!
Druzí lidé, i ti nejbližší, mohou mít různé názory a pohledy na svět, a mohou brát naši péči jako samozřejmost. Stejně tak nemusejí mít v jejich hodnotových žebříčcích nastaveno, že vracet dobro by se mělo stejnou měrou.
Uvědomte si, že chcete li energii (lásku, péči, radost ….) vydávat pro druhé, musíte jí mít sami dostatek. Skoro bych řekla přebytek!
Protože můžete dávat jen z toho, co doopravdy máte.
Nejprve se postarejte sami o sebe.
O to, abyste byli milováni tak, jak toužíte.
O to, abyste byli šťastni.
Vy jste priorita!
A nečekejte, že to za vás udělají jiní.
Naučte se mít rádi sami sebe! Hýčkat se. Rozmazlovat. Pečovat o sebe. Dopřát si radost a nestydět se za to, že na sebe myslíte.
Podporovat svou sebelásku. Sebevědomí. Sebejistotu.
Znát svoje zdroje, které vám osobně přinášejí energii a radost. To může být sport, četba, hudba, zvířata, květiny, jídlo, odpočinek, spánek, .…cokoli. Co vás napadne.
A tyto zdroje si dopřávat.
A v momentě vypětí a stresu na ně nezapomenout. Naopak – pravidelně je vyhledávat.
Vy jste priorita!
A máte právo být šťastní!
Chtěli byste najít lásku k sobě? Umět si jí dát? Být šťastný? Jde to! Objednejte se ke mně na konzultaci.
Blíže viz www.yvonakotrousova.cz