“Ty bláho, to je strašný!” stěžuje si kamarádka. “On doma nic neudělá, nepomůže, je línej, ani na kolo se mnou nejde. A víš co? Už mi nebaví se ho prosit, kašlu na něj, půjdu sama s kamarády,” lamentuje.

Tyhle a podobné nářky od kamarádek či klientek v koučovně slýchám poměrně často. Jsou silně emotivně podbarvené, ženy se cítí nepochopené, nemilované, nedůležité pro partnera, cítí marnost, zklamání se v něm, vztek a jeho zradu. Mají sklon reagovat ihned, razantně a pěkně emotivně. Upadají do (sebe)lítostivého kruhu, v němž se točí, a jsou schopny samy sebe přivézt k pláči. Nebo k zuřivosti. Nebo k obojímu.

Zlobí se na partnera a jeho argumenty nevnímají. Proč? Protože se mylně domnívají, že Já = Ty. Že existuje JáTy dohromady. Že jsou s partnerem identičtí, že stejně přemýšlejí, stejně sní, stejně se chovají, mají stejné cíle a plány, a stejnou cestu, jakou k nim dojdou.

Omyl! Velký omyl! Její představy nikdy nebudou jeho představami. Její očekávání nikdy nebude jeho očekáváním. (O tom, že jakákoli očekávání ve vztahu jsou cestou do pekel, si přečtěte v několika z mých předchozích blogů.) A její důvody, proč něco zrovna takhle dělá, nikdy nebudou důvody partnera. Realita je jiná a proto se jí nesnažme svazovat našimi představami. Naopak. Začněme jí žít my samy / i.

Jak? Mluvily jste opravdu s partnerem o problému? O tom, co vás trápí? A řekly jste mu to tak, aby vás pochopil? Jasně a jednoznačně, bez jakéhokoli naznačování? Řekly jste si napřímo o to, co chcete? A jste si vědomy toho, že partner neměl identické dětství ani identickou výchovu jako vy a tedy jeho přemýšlení může vést úplně jinam? Že on opravdu nemusí umět provést pro vás třeba banální věc, protože se s tím nikdy nesetkal? Nezažil to? A neví? Jen se vám to třeba bojí /stydí / co já vím .… přiznat, protože si (mylně) myslí, že jako chlap a alfa musí všechny znát a všechno umět? A vždy si vědět rady? (A mimochodem že třeba i právě proto s vámi komunikuje méně, než se vám líbí ??) .…

A proto, milé dámy, dříve, než začnete lamentovat na partnera, raději zkuste chvilku mlčet. Nic neříkat. A podívat se na problém jeho očima. A až to uděláte, zkuste pak otevřeně a jasně komunikovat. Jedině tohle je zaručený návod na úspěšné doběhnutí do cíle, který se jmenuje naplněný vztah.

Tak držím pěsti a zlomte vaz!