Jistě jste to už také slyšeli. Když vám partner nebo partnerka vyčítají, že jste k nim jako na cizí.

Zažívají to všechny tzv. pomáhající profese a obecně všichni, kteří pracují s lidmi, jejich požadavky, náladami a chováním. A někdy je toho za vandr, takže po návratu z práce domů máte chuť někam si zalézt, nemluvit, nikoho a nic neposlouchat a nic neřešit. Pouze dočerpávat vydanou energii. Může se stát, že v ten moment odmítnete komunikaci s partnerem (zaměstnané ženy, maminky dětí, mně jistě dají za pravdu) a je oheň na střeše. A už partner lamentuje, že jste na něj jako na cizího.

Má ale pravdu? Neskrývá se za tou větou náhodou něco jiného?

Protože – v práci po celý den, při jednání s kolegy i zákazníky se snažíte být společenští a přátelští. Stejně tak, když si jdete pro dítě do školky, a paní učitelka nemá svůj den, cestou domů musíte nakoupit a v čekající frontě u pokladen musíte vstřebat pěknou dávku negativní energie od spolučekajících zákazníků, a ani vaše dítě neprojevuje poslušnost a roztomilost. Celou tu dobu se držíte, máte napočítáno nikoli do deseti, ale do milionu, snažíte se zůstat laskaví, vstřícní a chápající, a nebo si – alespoň – nepřipouštět negace druhých.

Když pak konečně zavřete dveře bytu a v předsíni vás přivítají poházené věci manžela (například 🙂 .… ) a vám třeští hlava, na sebemenší další podnět pak vybuchnete.

A jsme u toho:

Za prvé – na cizí lidi se dokážeme vyladit – snažíme se být laskaví a tolerantní, chápající …. proč to samé nejde doma? Neměli bychom být náhodou laskaví a chápající především k našim blízkým??

Za druhé – co nás tak vytáčí během dne, že doma vybouchneme? Nespokojenost? Frustrace?

Neměli bychom jí konečně řešit??

Zkuste se prosím nad tím zamyslet.

A pro ty, kteří potřebují mou pomoc – jsem tady pro vás 🙂

Krásný zbytek dne!