Moje milá koučovaná klientka seděla na pohovce jako hromádka neštěstí. Vlastně mně přišla říct, že se bude vdávat a že se jí plní životní sen, měla by být šťastná. Měla …. Neví, nakolik jsou její sny a očekávání pouhou fantazií, a na kolik by měly být realitou? Má pocit, že jí ve vztahu něco chybí. Byla to ona, kdo se první zamiloval a cítil, že jde o osudový vztah. Dělala pro něj první poslední, plnila partnerovi každičké přání, a moc si přála, aby byl šťastný. Radovala se z jeho úspěchů, užívala si chvíle, kdy byli spolu, a těšila se na ty další.

Už od počátku jí trochu vadil partnerův zdánlivý chlad, odtažitost, ale velmi brzy poznala, že pod touhle ochrannou maskou se skrývá obrovská vášeň a hluboce milující srdce. A to jí uklidnilo. Přesto však toužila po jeho uznání, pochvale, kterých se jí málokdy dostalo. Napadalo jí, zda její investice do vztahu, faktická i emoční, není větší, než by měla být, protože od moudrých lidí slyšela, že by to mělo být vyrovnané. Padesát na padesát. A s touto otázkou přišla. Teď právě čeká na můj ortel a bojí se toho, co řeknu, protože si myslí, že moje rada bude: “Zůstaň” nebo “Odejdi.”

Nebude. Bylo by krásné , kdyby všechny vztahy běžely podle předem vytčeného scénáře a vedly rovnou cestičkou za štěstím. Kdyby láska byla přímočará. Tolikrát se stane, že jí najdeme tam, kde bychom to vůbec nečekali. Že přijde nezvaná a možná i nechtěná, a přitom jde o tu osudovou….

A nebo právě naopak – tolik se o ní snažíme, doslova v potu a krvi dřeme na tom, aby vzkvétala, a ona jen – upocená a ztěžklá – bolestně přežívá ….

“Víte,” říkám, “každá energie, tedy i láska, musí plynout. Neměli bychom do jejího přirozeného toku vstupovat. Být přítomni, nechat se jí omývat, splývat s ní a důvěřovat jí. Ale nepoužívat kupecké počty. Matematika do vztahu nepatří. Všechno se děje právě tak, jak má. A všechno se vším souvisí. Netlačte tolik. Nemůžete čekat, že když vy jemu vyznáte lásku, on vás trumfne v ten samý okamžik vyznáním ještě větším. Nebo když se vrátí unavený z práce, bude ochotně řešit vaše pocity. Ano – měla by být vyrovnanost mezi tím, co oba tomu druhému a vašemu vztahu dáváte a dostáváte. To ale neznamená, že vše musí být přesně na polovic! Nebo si chcete každý den kontrolovat účty, kdo co udělal, měl udělat a kolik dluží? …. Tím vztah zabijete.

Myslím, že jde o něco jiného. O doplňování. Tam, kde něco chybí, investuji a doplním to. Tam, kde něco přebývá, ustoupím a přijmu to. Ať jde o city, vášeň, faktické věci, péči o druhého …. Každý jsme jiný – vy jste více citová a tak budete investovat do vztahu city a péči. On je mužný ochránce, a tak vás bude chránit, postará se nejspíše o finanční stránku a zabezpečí váš domov. Vzájemně se doplňujete a zapadáte do sebe jako klíč do zámku. Jde o harmonii. Soulad mezi vámi, který musí plynout jako krásná hudba. Jednotlivé melodie se vzájemně podporují a doplňují, aby utvořily jeden nádherný celek. A stejně tak je to ve vztahu.

“Myslíte? Mám tedy do té svatby jít?” Rozzářily se klientce oči.

“Určitě,” usmívám se.

“Naučte se poznat lásku všude tam, kde je přítomna. Protože to, že vy jí nevidíte, neznamená, že neexistuje. Není jen ve slovech nebo v kytici růží, jak ženy často mylně očekávají. Skrývá se v pohledu, v objetí a dotyku. Skrývá se v galantním podržení dveří či pomoci s těžkým nákupem. Je přítomna v radě, která vám pomůže vyřešit problém, nebo v tom, že vám partner v dešti nabídne svůj kabát, přestože on sám promokne na kost. A nebo v tom, že vám třeba věnuje čas, přestože se mu to vůbec nehodí a nestihne si zařídit kvůli tomu jeho záležitosti.”

“To ale znamená,” říká klientka ohromeně, “že on mi dává najevo pořád, že mě miluje. Že jeho láska je všude?”

Pochopila to.

“Ano,” říkám.

Tak na to pamatujte.

Krásný den