Oba středního věku, s odrostlými nebo dospělými dětmi, které už žijí svým životem. Potkali se, protože měli, a přestože to nikdo z nich neplánoval, narodila se jim veliká láska. Ona byli ve vztahu a oba dlouho řešili, co s ní? Rozcházeli se a zase scházeli, plakali, smáli se, říkali, že už nikdy … aby je osud dal zase dohromady. Čím více byli od sebe, tím více po sobě toužili a nemohli bez sebe být. Trpěli. Až jednou pochopili, že za láskou se má jít. A tak šli.

Už rok spolu žijí, bydlí, plánují dovolenou a aktivity na víkendy, milují se a dívají na staré filmy, jen … ona se směje čím dál méně, a zdá se, že není šťastná. Pracuje v malé firmě, kde je spokojená, a má docela hodně času pro sebe. Její milý je lékař, velmi vytížený v nemocnici i na službách, naopak s minimem volného času. A pokud jej má, stará se o dům svého syna, a pomáhá mu jej rekonstruovat.

“Skoro se nevidíme,” stěžuje si klientka. “Jakoby ode mě utíkal. Sotva se vrátí po službě domů, unavený a ospalý, plánuje, co je potřeba zrekonstruovat na domě syna, kdo kdy přiveze zedníky, chodí jim pomáhat na stavbu, shání materiál, a zlobí se na syna, že odjel na dovolenou, zatímco on tam musí se zedníky být. Moc mi mrzí, že dává přednost práci přede mnou. Vím, že musí pomáhat, ale tak moc ? … Vždyť se chodí domů jen vyspat. Ani povídat si už nezvládne. Víte, kolik společných výletů nebo krátkých pobytů jsme museli zrušit, protože vždy něco jiného mělo přednost? Služba v nemocnici, složitá operace, k jaké ho volali, jeho syn …?”

Chápu jí.

“A když už náhodou by měl volno, vymyslí si, že se potřebuje nutně naučit nový sport, novou věc. Nejde o to, já ráda budu s ním, ale on to dělá vše přes moc. Na sílu. Na krev. Musí být nejlepší, nejrychlejší, všichni ho musí obdivovat. Jako by soupeřil s mladšími kolegy. Jako by za každou cenu chtěl dohnat splašený vlak, který neustále zrychluje. Bojím se o jeho život, o jeho zdraví. Vůbec neumí odpočívat. Jenom se žene a žene za čímkoli – za penězi, za úspěchem, za prestiží, za majetkem … a utíká mu život. Co je špatného na tom vychutnat si kávu v kavárně a dívat se na kolemjdoucí? Co je špatného na romantickém pobytu v horách? Nebo na obyčejné procházce? .. Je workoholik?“

No, řekla bych, že je. Ale nejen to.

Život se má prožívat a užívat. V přítomnosti. Tady a teď. Už mnohokrát jsem o tom psala. S někým, koho milujeme a kdo miluje nás. Protože to jsou ty zdánlivě malé chvíle, které se nám vepíšou do srdce a zůstanou v něm napořád. Budeme si pamatovat, jak jsme se tehdy cítili, a jak se cítil náš milovaný. Ale ne to, kolik jsme ten den vydělali peněz či kolik pytlů cementu složili na stavbě.

Ten pán má ještě jiné problémy, o kterých nemluví. Jeho ego se cítí ohroženo v přítomnosti mladších mužů a proto má pocit, že je musí předčit kvantitou. A zanedbává kvalitu. Možná má sám nějaké pečlivě ukryté trápení, které hlídá před světem. A snaží se zabavit jeho mysl stále novými a novými podněty. Jenom – zapomíná na jedno – přes sebou samým neuteče.

Vidíte, i tohle umím řešit.

Nechcete se u mě zastavit na povídání o životě?? Moc ráda budu vaším průvodcem.

Těším se na vás :-)