Při posledním rozhovoru s kamarádkou jsem si vyslechla litanie o tom, že už neví, co s přítelem. Myslí jen na to jedno (tedy dvojí – sex a jídlo), přitom trousí všude, kde se dá – rádoby vtipnou poznámku, ponožky a jiné kusy oblečení, drobky, myšlenky, zapomíná, nepomáhá, žije si v klidu svůj život a chod domácnosti (rozuměj i city a přání kamarádky) jej až tolik nezajímá.

„A jak bys to tedy chtěla? Jak by to mělo být ideálně?“ ptám se jí.
To ví úplně přesně.
Aby mě miloval. Aby mě nosil na rukou. Aby mně plnil přání. Aby mně četl myšlenky (a posléze plnil přání). Aby pomáhal v domácnosti se vším, a to sám a bez řečí. Aby vodil dítě na kroužek.
Aby ….
Aby ….
Aby ….

Čekala, že budu souhlasně přikyvovat a zastanu se jí. Zklamala jsem jí. Nedočkala se toho, co chtěla. Víte, kde je chyba? Samozřejmě, že je nutná spolupráce obou, ale já vidím hlavní chybu v ženě.

Ano, čtete dobře! V ženě!

Jednou z nejhorších věcí, která se nám ženám stala, je emancipace vyhnaná do extrémů feminismu. Chtěly jsme volební právo? Máme ho. Chtěly jsme právo na práci? Máme jí, dokonce mnohem více, než zvládneme. Chtěly jsme být rovné mužům? Mylně se domníváme, že jsme.

Nejsme! A nikdy – chvála Bohu – nebudeme!

Při tom všem shonu, emancipaci, práci, a Bůh ví čemu ještě, jsme zapomněly být Ženami. Princeznami. Bohyněmi. Chceme, aby nás muži hýčkali jako své malé dcery, ale chováme se hrubě, dřeme psychicky i fyzicky, slovník máme mnohdy horší než dlaždič a z celé té únavy jsme vyčerpané a protivné, nejvíc na toho, koho milujeme. Nenecháme si pomoci s těžkým nákupem ani se starostmi. Všechno zvládneme zdánlivě lépe samy.

Kam se poděla jemnost, něžnost, cit, péče o krásu naší duše i našeho těla? Proč si je samy sobě bereme?

I já chci mít svého Muže.

Ale abych ho měla, musím mu umožnit, aby se mohl ke mně chovat jako Muž.

Muž – Vládce. Ochránce. Milenec. Moudrý a vnímavý partner. Hájící jeho i mé zájmy. A nebojící se dát najevo své city.

Nebojme se jít nazpět do své Ženskosti. Jemnosti.
Nebojme mu dát najevo, že jsme slabší. A že potřebujeme ochránit.
Nezradí nás.
Není to krok do minulosti.
Je to obrovský krok kupředu. Pro oba.

A co že je ta nejlepší a nezbytná potrava pro Muže?
Ženská něha.
Dopřejme mu jí.
♥

Pokud vás zajímá více, chcete na sobě pracovat, neváhejte se objednat ke koučinku.

Ráda vás jím provedu.
Blíže www.yvonakotrousova.cz