Před týdnem jsem čekala v Praze na tramvaj. Bylo sychravo, nejela, a tak jsem z nástupiště poodešla schovat se k blízkému obchodu, kde již stály 2 ženy. Vyslechla jsem tak část jejich rozhovoru.
“Ten můj mi tak štve,” stěžovala si jedna druhé. “Vůbec nevím, co mám dělat a jak dlouho ještě čekat?” “Jsme spolu už čtvrtý rok, všechno klape, je hodnej, pomáhá, v posteli dobrý, vydělává slušně, všímá si mě, ale … on vůbec náš vztah neposouvá. Myslíš si, že mluví o svatbě? O dětech? …Nic 
! Všechny moje kamarádky se už vdaly a mají děti. Jen já nic. Furt jenom čekám.”
“A řekla jsi mu to?” ptá se ta druhá.
“No to víš, že jsem mu to řekla! A ne jednou! Jenže NIC!! nepomáhá. Můžu naznačovat, vzdychat nad svatební kytkou, říkat mu, že Klára i Jana se už vdaly, a Maruška že čeká dítě (bez svatby teda) . A on?? NIC!”
“To je strašný … ” chápavě řekne naslouchající žena . “Proč to dělá?”
“Nemá mi rád… To je jasný. Beztak má nějakou jinou …” vzdychne ta první.
Naštěstí přijela tramvaj a já mohla od tohoto rozhovoru odejít. Protože z ničeho se stalo NĚCO. Nálada klesla pod bod mrazu a já se musela hodně hlídat, abych se do rozhovoru nevmísila. Protože tohle je typický ženský nešvar a hra na čekanky bývá v mnohých partnerstvích často na pořadu dne. A to i opakovaně. A přitom stačí tak málo – komunikovat.
Jak?? Milé dámy, rozhodně neočekávejte, že se váš milý dovtípí. Nedovtípí. Nikdy. A nikdy znamená opravdu nikdy! O co si asertivně neřeknete, to mít nebudete. Polopaticky. Stručně a jasně. Chtěla bych …. Tohle funguje. Nic víc a nic méně. Takže třeba: “Chtěla bych se vdát.” Ano. Pravděpodobně v děsu na první dobrou uteče. …. Ale ti chrabří se vrátí. A ustojí to. (Větu: “Chci mít s tebou dítě,” ale doporučuji sdělit až s odstupem času, jinak riskujete, že to neustojí.) 
To bylo v nadsázce. Pravdou ale je, že váš přítel neví a nemusí vědět, co si přejete a o čem sníte. Není povinen vám číst myšlenky a plnit každičké přání ještě před jeho vyslovením. A také se může stát, že on to má jinak. Má jiný názor na situaci, jiné přání. Co s tím??
Mluvte spolu. O tom, co si přejete. O tom, jak by to mělo být ideálně pro vás i pro něj, a pro oba. Vyslovte všechny vaše obavy, strachy i otázky. Ať o nich ten druhý ví. Protože nic není horší než vědomá nekomunikace. Jestli budete chtít váš vztah někdy něčím zabít, pak jedině tímhle.
A v mezidobí se věnujte s láskou sama sobě, ujasněte si, co vlastně chcete vy, a posilujte vaše zdravé sebevědomí i sebehodnotu. A jestli nevíte jak, obraťte se na mě. Pomohu vám žít svůj sen.
Hezký den!