Vivien za sebou zavřela dveře bytu, kde přebývala s kamarádkou, rozloučila se s ní a dobalila poslední zavazadlo před jejím odjezdem do jiného města. Bylo jí smutno, protože pohádka, kterou prožila v posledních dnech, skončila. Muž, bohatý finančník, do kterého se zamilovala, jí nechal odjet a zdálo se, že nepoznal, že jej má ráda. Možná i proto jí nabídl přátelství, byt …. jenže …. ona chtěla víc. Lásku.…
Mezitím ten muž odjížděl z hotelu na letiště, a vezl jej stejný řidič, který před časem vezl domů i Vivien. Řekl mu to. A ….stal se zázrak. Nechal zastavit taxi, koupil rudé růže, a jel za Vivien. Vylezl po žebříku až za ní , přestože měl závratě, aby jí zachránil. Princeznu Vivien.
Tohle je ten správný konec pohádky o Edwardovi a Vivien, kterou jistě všichni znáte. A kterou já třeba miluju 🙂
Dívat se na ní ve filmu je krásné. Problém nastává tehdy, pokud takového prince tvrdošíjně chceme. Pokud čekáme, že nás přijde zachránit. Ale stále ho nemáme. Buď tím, že není vůbec, a nebo tím, že ten, koho máme doma, princ není. Původem ani chováním k nám. Naše očekávání se dostávají do sporu s realitou všedních dnů.
Co tedy s tím můžeme dělat ?
1. Můžeme ustrnout v situaci, která nám nevyhovuje, budeme stále nešťastné, čekající a doufající. Samy pro sebe, ani pro jiné, neuděláme NIC. Je to správně?
2. A nebo to uděláme jinak. Změníme náš přístup. Když nám život vysněného prince neposlal, najdeme si ho samy. Vyjdeme z domu, bytu do společnosti, budeme navazovat přátelství, budeme komunikovat o tom, co bychom samy chtěly, budeme aktivní, budeme na sobě samy pracovat, vzdělávat se, budeme se radovat a užívat si života, smát se u toho a plakat a budeme opravdové. Samy sebou.
Dřív nebo později svého prince potkáme. Jen – oba dva spolu, ne jen on sám, budeme společně rozvíjet a budovat náš vztah. A nebudeme čekat, až ten druhý něco udělá. Protože zachránit se můžeme jen my samy.
Jak to vlastně bylo s Vivien?? Edward jí oslovil na ulici, ale – ona k němu přisedla, aby mu ukázala cestu …. ;-)
Mějte hezký den!