.... Žít svůj sen ....

V souvislosti s onemocněním Covid 19 dlouhodobě přemýšlím o tom, proč lidská populace – napříč všemi kontinenty – reaguje výrazně odlišně a téměř dramaticky se rozdělila na popírače tohoto onemocnění a s ním souvisejících preventivních opatření, a na druhou skupinu, která akceptuje situace a snaží se pokud možno racionálně fungovat

Credo. Nebo předsevzetí. To, co vás naplňuje. Všichni si dávají předsevzetí. A většina je nesplní. Jaká by měla být? Ta nejčastější (zhubnout, přestat kouřit, vydělat víc) ?? Ta splnitelná (nejíst sladké a více se hýbat?, snížit počet cigaret? zkusit najít smysluplnější a lépe placenou práci)?? Nebo ta opravdická?? Na kterých

Ať jste zdraví! Ať jste šťastní! Ať jste milovaní! Ať milujete! Ať jste v bezpečí! Ať se vám daří! PF 2021 Yvona

“Rybičko zlatá přeju si mít vrásky smíchu u pusy .… ” To taky. Přeju si ale trošku víc. Aby se stal zázrak. Vánoční zázrak. Aby všichni, kdo tohle mé přání právě čtou, byli zdraví a šťastní. Aby byli opětovaně milovaní a dobře se jim dařilo. Aby se v harmonii, klidu

Bavily jsme se onehdá s mou neteří o tom, co je nejčastějším steskem řešeným v koučovně, a logicky z toho nejčastěji vyšla láska a trápení s ní. Neteř poslouchala mé vyprávění a zamyslela se. “Ty jsi vlastně taková doktorka pro lásku. A tady jí léčíš.” Doktorka pro lásku. To mi

Vánoce na míru v dárkovém papíru … Kdo by je nechtěl? Doručené do tepla domova expresní zásilkou, kdy stačí si je jen rozbalit a nainstalovat. Dobrá apka by to byla… (Že to ještě nikoho nenapadlo??) Vánoce miluju. A velmi mě oslovují reklamy na krásně nazdobený stromeček, sváteční výzdobu stolu, setkání

Zařekla jsem se, že už o Covidu psát nebudu. Bylo mnoho napsaného, řečeného, a měla jsem pocit, že je to házení hrachu na zeď. Navíc moje texty budily často velmi negativní reakce u mých blízkých, kteří mají na věc zcela opačný názor. Jenže jak se říká – nikdy neříkej nikdy.

Proč je Velká Láska velká? Big Big Love? Poslouchejte … “Proč jsi mi to neřekla, že to tak bolí?” vzlykala kamarádka a její slzy padaly na už tak zmáčený polštář. Banální příběh, řeklo by se. Potkala někoho, zamilovala se, prožili spolu kus života, ale on nebyl volný. Z lásky se

Oscar Wilde “Ženy jsou stvořeny k tomu, aby byly milovány. Nikoli pochopeny.” Vstávala jsem dnes trochu déle. Je sobota. Déle znamená kolem páté hodiny ráno. Není to tragédie, vím, ale přeci jen o něco později, než jsem potřebovala, abych vše v klidu stihla. Sprchu, připravit snídani pro manžela, psy a

Můj manžel miluje čokoládu. Advent je proto jeho oblíbeným obdobím a každé ráno se těší, že otevře nové okénko adventního kalendáře a pochutná si na čokoládovém zázraku. Samozřejmě netrpělivě očekává (a někdy rozbalí dopředu), co se skrývá za okénkem s číslem dvacet čtyři. Já tuhle vášeň nesdílím. Mám jiné neřesti

Přemýšlím o tom, jak ještě více pomoci mým kamarádům a známým, kteří mají svůj obchůdek či službu a které postihla opatření proti pandemii koronaviru. Už podruhé, na jaře a znovu nyní, museli zavřít či omezit služby, které poskytují a vznikly jim a budou vznikat významné finanční ztráty, které dozajista negativně

Vnitřní žena. Ta, kterou dlouho schováváme. Ta, které musíme dovolit, aby se narodila. Ta, které se samy bojíme. A často jí nerozumíme. Ta, která má nedozírnou moc. Narodily jsme se s ní. Ale naše maminky, ani doba, v níž jsme vyrůstaly, nám nedovolily jí přijmout. Ukázat světu. Stavět na odiv.