Musím říct, že je mi smutno, když vidím, kolik zbytečných problémů eskaluje ve vztazích mezi mužem a ženou. A jak by jim mohlo být hezky, kdyby věděli, co mají dělat a jak se mají (jeden k druhému i k sobě) chovat. Jenže v reálu komunikace mezi mužem a ženou ve vztahu končí často hádkou. Proč k ní dochází? Vyčerpáním všech možných argumentů, ztrátou trpělivosti s druhým partnerem, nechutí najít společný konsensus, vlastní únavou, únavou ze vztahu, absencí víry, že má vztah budoucnost …. ?? Možná ….

Pojďme si společně rozklíčovat, co za hádkou stojí. Když pominu faktické důvody, které k ní vedly, často je pod nimi ukryto mnohem bolavější a temnější pozadí. Nedůvěra ve vztah, k partnerovi a nedůvěra v sebe. Proč? Podívám se na problém z ženského úhlu.

Dlouhá staletí žila pohromadě celá široká rodina a její členové si pomáhali. Všichni věděli, kde je jejich místo a kam patří. Žena se spolehla na muže, že jí a děti ochrání a že sežene potravu, a nebo vydělá peníze, aby se jídlo mohlo koupit. Muž se spolehl na ženu, že mu dá domov, zázemí, najíst, že mu porodí a vychová děti a že mu dá cit a lásku, které u ní hledá. Doba se změnila nástupem dvacátého století, rozvojem buržoazie a práce v továrnách, kam často z existenčních důvodů odcházely i ženy.

Další velmi negativní zásah do tohoto léty prověřeného koloběhu přinesly všechny světové války. Žena ztratila jistotu, že je muž uživí, a nebo zda se vůbec vrátí k ní a dětem živý, a věděla, že krom jejích povinností doma bude muset ona sama jít vydělávat. Muž tím ztratil nejen laskavé a láskyplné zázemí doma od ženy, ale i důvěru v sebe, že on jako muž vše zvládne a má pod kontrolou.… Poprvé se oba bolavě střetli v jejich očekáváních.…

Ekonomická soběstačnost dala ženě doslova křídla – přestala být závislá na muži, mohla studovat, pracovat, cestovat, a osvojovala si mužský způsob života – rozhodovat, řídit a vést lidi, rozdělovat úkoly, svádět pomyslné pracovní bitvy a hlavně – podávat výkon. Bože!!!! Výkon v životě ženy je největší zlo, kterého se mohla dočkat!!!!

Jen zdánlivě žena získala. Co? Emancipaci, pocit, že může, pocit, že se vyrovná muži, že s ním může soupeřit, že ho dokonce může porazit ….A opájela se možným vítězstvím nad ním .…

Jak předčasné to bylo!!! Zatímco ženy i společnost jásaly, jaký pokrok se udál ve vztahu k ženám, málokdo tušil, co to s sebou přinese ve skutečnosti. A genderová zvrácenost, která se děje dnes?? …. Raději nekomentovat.…

Je potřeba podívat se na to, co tím žena ztratila?? Ztratila přirozenou úctu k muži a víru v něj. Že jí ochrání, pomůže, zajistí, že jí bude chápat a milovat a že jí neopustí. Kolikrát jsem slyšela rádoby vtipné poznámky na adresu mužů, jací jsou hlupáci a nešikové a jak se jim smějeme … Ano …. je li situace vtipná, proč jí nesdělit. Ale dávala bych si velký pozor na to, aby mé myšlenky v této poloze nezůstávaly dlouho. Protože je celkem možné, že myšlenku toho, že muž je nepotřebný, k ničemu a potřebuju maximálně jeho spermie (na dítě) a čas od času penis … přijmu za svou.

Žena se dostala nejen v práci, ale i doma do výkonu. Bila se jak údernice, pracovala, vítězila, rozdávala úkoly, trhala rekordy v tom, co vše zvládne ….a ani si nevšimla, že se jí doma rozpadá vztah, rodina a domov. Přestala si svého muže vážit , zapomněla s ním mluvit, poskytovat mu pravou hřejivost domova, lásku a přijetí, aniž by ovšem to samé nevyžadovala pro sebe. A velmi se divila, když jí toto muž neposkytuje. Ztratila a zradila sama sebe.

Byla šťastná? To ani omylem! Mohla být zahrnuta materiálním přepychem, dovolenými, vším, co chtěla, ale …. přesto jí něco scházelo a proto byla nervózní. A proto docházelo k hádkám. Co jí scházelo? Vědomí, kam patří. Její duše, mysl, srdce i tělo jí dávaly všemožně najevo, že takhle ne. Tohle není její přirozenost, mužská role není její. Že v ní není doma. A proto krom ztráty sebejistoty a věčných pochyb sama o sobě včetně svého fyzického vzhledu začala být nemocná – trpěla na časté záněty dýchacích cest, měla velké a vleklé potíže gynekologické (protože její ženské já se bouřilo proti tomu, co se děje), bolela jí věčně záda a neměla v pořádku zažívání.

A co muž? Musel se vyrovnat s novou situací – že žena zastane mnoho, naučila se kombinovat starost o děti a domácnost s profesí, ale už vůbec mu nedává to, po čem touží a co by od ní potřeboval. Že přestala být ženou, nechová se tak. Není jemná, křehká, láskyplná, nenaslouchá, není pozorná, nehojí rány jeho těla i duše, a že s ním ve vztahu bojuje. O moc, o prvenství. Kdo z koho. Byl zoufalý…. Copak jsou láska a vztah bojištěm ???!!!!???? ….

Ve všem musí být rovnováha. I ve vztahu a v roli muže a ženy. A proto, pokud jde žena ze své původní role do role mužské, musí muž ze své přirozené role ustoupit a jít do ženské role. Jak se to projeví?? Všechny to známe … Muž přestane být rozhodný a starat se, naopak vyžaduje péči o sebe, vyžaduje pozornost, není spolehlivý, nezabezpečí rodinu a naopak utíká z ní za vším, kde může ukázat, že stále ještě je mužem. Za kamarády, k nadměrnému sportu, do hospod …. ….a třeba také do nového vztahu. Protože ta druhá mu dá s láskou to, co hledá, bude ho obdivovat, bude pro ní sexy a ona mu to dá najevo. A my ženy na to, že muž odešel, jen nadáváme, aniž bychom pochopily, jak děsivou vinu samy neseme.

Řešení existuje – v rozumné míře se vrátit do své původní role, ženské. Tu mužskou si schovat do pracovního vztahu či sportu, ale doma být ženou. Pro něj. Takovou ženou, jak si jí představuje on a v jaké je nám ženám samotným dobře….

Přemýšlejte o tom prosím.

S láskou Yvona