Vážení přátelé,

dneškem se otevírá nejkrásnější období v roce – období Adventu a Vánoc, kdy bychom ještě více než jindy měli prožívat lásku, naději a víru v to, že náš život a vše, co děláme, mají smysl.

Přichází doba zázraků a je jen na nás, budeme li si přát .…

Delší dobu jsem s vámi nebyla – po létě jsem řešila své zdravotní obtíže a nyní těžce nemocnou maminku, která odešla v posledních listopadových dnech … Obklopena láskou a péčí rodiny a nejobětavějších lidí, které znám – pracovníků prachatického Hospice, jimž patří obrovský dík a úcta.

Její odchod byl více než symbolický v tuto dobu … přemýšlela jsem o tom, jak žila, co vše na její cestě potkala a co by si přála Vám sdělit, právě v tomto čase.

Pro mě i pro mnohé z vás bude letos velmi složité usednout ke slavnostní štědrovečerní tabuli a vnímat, že tam chybí člověk, kterého jste milovali, a že ho již nikdy v tomto životě neuvidíte.

A přesto … má to smysl… Láska, kterou máte v srdci, která mezi vámi byla, nezemřela. Ani nemohla. Ta žije dál – v každičké vzpomínce, letmém úsměvu, polozapomenuté fotce, kterou náhodně najdete … v každém slunečním paprsku, který se vás dotkne … v písničce, kterou ne náhodou uslyšíte v rádiu … v kráse přírody i v bezesných nocích … A právě ta láska, o které píšu, je odkazem milovaného člověka a mottem pro váš další život. Chraňte jí ve svém srdci a dávejte dál těm, které milujete.

Právě v tuto chvíli si prosím uvědomte, jak krásný a nesmírně cenný je život, který žijete.

Nepromarněte z něj ani vteřinu a žijte jej naplno a nejlépe, jak umíte. Těšte se z maličkostí, dělejte sami sobě drobné radosti a dívejte se kolem sebe nejen očima, ale především vaším srdcem a tyto okamžiky v něm uchovejte.

Advent je o naději a lásce. Vy … my všichni je uvnitř sebe máme.

Tak je žijme!

Přichází doba zázraků a je jen na nás, budeme li si přát .…

Požehnaný adventní čas přátelé!