Hádejte, kdo nebo co je největším nepřítelem vztahu? Čas? Ne. Naopak. Vzdálenost? Taky většinou ne. Tak závist? Ano, ta někdy ano. Ale ještě to není ono. Řeknu vám to: My sami! No ano. Opravdu my sami. Totiž naše očekávání a naše ego. Tahle silná dvojka dokáže v negativním slova smyslu divy. Jak je to možné?
Nikdo na světě není identický životem. Dokonce ani jednovaječná dvojčata ne, protože mají sice shodnou genetickou výbavu, ale žijí své životy odděleně, a tak mají jiné zážitky i zkušenosti. Právě na tento fakt, že nežijeme život toho druhého, bychom neměli zapomínat.
A přesto to ve vztahu rádi děláme. Rádi si domýšlíme, o čem ten druhý přemýšlí, co mu běží hlavou, jak co myslel nebo nemyslel, co k nám cítí, proč neudělal to či ono a co tak asi bude následovat. A běda, když partner neudělá, co my sami čekáme! To se okamžitě rozjede mašinérie všech možných scénářů, které rozjedou spirálu, z níž obvykle není úniku. V té spirále běží jak v kině obrázky všech možných negativních konců vztahu, problémů a rozporů, a jejich rychlostí a opakováním jim sami postupně začneme věřit. Na toto jsou expertky právě ženy.
A přitom to obvykle není nutné! Stačí partnera vnímat, naslouchat mu a doslovně poslouchat, co nám říká. Protože on nám obvykle říká pravdu. Jenže … museli bychom překonat naše očekávání a hlavně naše ego, jemuž se často nelíbí slyšet, že má k nám partner oprávněné výhrady, že některou situaci vidí jinak, že se mu například ještě nechce do sestěhování nebo se bojí tzv. vážného vztahu, nechce se zatím vázat.
V takových situacích u žen obvykle vypukne v hlavě chaos a nastoupí emoce, slzy a výčitky. Spolehlivá trojice, která stoprocentně vyžene partnera dočasně a nebo natrvalo od nás pryč. Neříkám tím, že byly emoce špatné. Naopak. Jen bychom měli/y reagovat adekvátně na situaci.
Cožpak tím, že například partner odmítne náš návrh na sestěhování, protože se na to ještě necítí, říká, že nás přestal milovat a že s námi nechce chodit?? Přece vůbec ne!! Jen my jsme byli asi tak o tisíc kilometrů ve vztahu dále, protože jsme uvěřili/y svým představám. Samozřejmě, že nás to zraní a bolí, protože partnera milujeme. Ale to opravdu není konec světa, ani konec vztahu.
Jak tedy reagovat?
1. Neočekávejte.
2. Neočekávejte!
3. Nemluvte v náznacích.
4. Nepodsouvejte partnerovi vaše představy a myšlenky, nechte jej, aby se vyjádřil sám a řekl jeho názor.
5. Naslouchejte mu.
6. Naslouchejte mu!
7. Přijměte, že s vámi nesouhlasí, a to třeba i v zásadní věci.
8. On s vámi totiž souhlasit NE-MU-SÍ !
9. Potlačte vaše ego.
10. Potlačte vaše ego!!!!!
11. Přímo se zeptejte partnera, co by si tedy přál on a jak by situaci řešil? Co by bylo pro něj ideální?
12. Řekněte mu v klidu a bez výčitek!!!, co by bylo ideální pro vás.
13. Snažte se najít kompromis.
14. Snažte se najít kompromis, i za cenu, že to vaše ego bude bolet!!!
15. Pečujte o váš vztah denně, protože je to jeden z nejcennějších darů, který máte.
Partnerství totiž není o představách, očekáváních, natož o egu. Partnerství není ani o jednotlivcích. V něm totiž není moc prostoru pro Já. Naopak je v něm dostatek prostoru pro MY. Nikoli monolog, ale dialog. Partnerství není ani bojištěm. Není o tom, kdo z koho. Není o tom, že za každou cenu musíte urvat první místo. Nebo vyhrát bitvu. Protože buď vztah vyhrají oba, nebo nikdo.
Jestli máte vašeho partnera opravdu rádi, pak čas od času ustupte a podívejte se na svět jeho očima. Co by si přál, jaké má priority on, co by mu udělalo radost. Hledejte to společné, a navzájem se obohacujte tím, v čem se lišíte. Nekontrolujte, nechte jej “dýchat”, netlačte, nespěchejte.
Milujte bez podmínek.
To nejcennější totiž je bezpodmínečná láska darována bez očekávání. Třeba i toho, že se mně vrátí.