Jsou nyní zvláštní dny…

Jakoby plné očekávání, neklidu, napětí z toho, co přijde, možná i obav? Stejně tak neklidná je příroda. Jindy teplé jaro se rázem mění na ledový vítr a zimu.

To samé se děje v životě. Radost a štěstí střídají nepohoda, bolest a starosti. Někdy přicházejí s takovou razancí, že nás to svrhne na kolena a my jsme tak zaskočení a paralyzovaní, že ani dýchat nelze… Většinou se to přihodí v době, kdy s otevřeným srdcem očekáváme něco hezkého… a přichází pravý opak.

Nechápeme, co se děje, v hlavě máme chaos, naše myšlenky utíkají jedna přes druhou , aniž by nás vedly k cíli, srdce je na kousky rozbité a my prožíváme bolest, strach, lítost, bezmoc a beznaděj, možná i vztek?

Nejsme schopni ničeho, nejraději bychom si zalezli do tmy a schovali se.

Nechceme cítit, žít, nejde jíst a spát, s obtížemi se soustředíme na práci a už vůbec nestojíme o kontakty s druhými lidmi.

Zlobíme se na Boha, Vyšší moc, Vesmír… Za to, co se nám stalo a proč On to dopustil.

Ještě něco bychom měli cítit.

Vděčnost.

Vděčnost???

Ne, nezbláznila jsem se.

Ano, vděčnost.

Za to, že jsme vůbec prožili něco krásného, že se to stalo.

Že dýcháme, žijeme, máme dvě ruce a nohy.

Že máme kde bydlet, spát, co jíst a kde pracovat.

Že naše děti a naši blízcí jsou v pořádku a zdraví.

Že máme kolem sebe lidi, kteří nás mají rádi a chtějí nám pomoct.

A že máme možnost znovu vstát a jít.

Vím, je to těžké. A že moc bolí znovu se postavit a jít.

Moc bolí znovu otevřít už tak rozbité srdce a uvěřit.

Moc bolí den co den bojovat o sebe a svůj život.

Víte, tohle JE život.

S jeho starostmi a bolestmi, ale i s jeho radostmi a štěstím.

Po každé bouřce vysvitne slunce a ukáže se Duha… Déšť svlaží rozpálenou Zemi a dá vláhu rostlinám. A ty pak mohou růst a nakrmit vše živé.

Stejně tak bolest a starost nás dokážou obohatit, dát zkušenosti, porozumění, pochopení pro druhé i vyšší citlivost k nim.

I k sobě 🙂

Ať už bojujete s čímkoli, ať už procházíte ztrátou blízké osoby, rozchodem s milovaným člověkem, bojujete o své zdraví či prožíváte závažné starosti s blízkými, nepřestávejte být vděční.

Za to, co máte.

Za to, že nejste sami.

Za to, že máte Naději.

A vím, že právě pocit vděčnosti vám už brzy přinese slíbenou Duhu a za ní hřejivé paprsky Slunce 🙂