Věnováno Alici (a nejen jí).

Hořím! Tento emotivní název jsem si vypůjčila od úžasné @SimonaBagárová @mila.je, a moc děkuju! Neexistuje totiž stručnější, jasnější a naléhavější slovo pro tu sílu, která – věřím, že ve všech lidech – je, a někteří (jako Alice) jí dovolili, aby se naplno projevila.

Ne, nebojte se. Nehoří doslova. A v žádném případě jí nehaste. Protože ten pomyslný plamen nejen že dává sílu a naději jí, ale všem ostatním. Mně. Vám. Nám všem.

V čem je jeho síla? On totiž svítí. Energie a čistota, kterou v sobě má, pohání toho, kdo jej nese v sobě, k tomu, aby žil naplno. Aby nebyl lhostejný. Aby všechno, co dělá, dělal minimálně na sto procent. Aby nezůstával uzavřený ve své slupce, ale otevřel se světu. Vnímal jej a reagoval na něj. 

Aby dokázal – jen tak, bez očekávání a bezpodmínečně – rozdávat kolem sebe radost, zájem, lásku, dobrotu, milé slovo, objetí nebo pohlazení, a to především těm, co to potřebují nejvíce – nemocným, utrápeným, těm s bolestí, těm bez víry, těm bez naděje … Aby nebyl jen pouhým vykonavatelem jeho profese, ale sám přinášel aktivní nápady, inovaci i kreativitu jako takovou s lehkostí a s vírou, že to dělá pro všechny ostatní a pro dobro věci. Aby ten oheň, který v něm je, lákal ostatní, aby se u něj ohřáli, a třeba i dovolili jiskřičce, aby přeskočila. Aby se nepřestával učit, snažil se zlepšovat a zdokonalovat právě proto, aby byl lepším pro druhé. A ano – aby především on sám ten plamen, Víru a Naději v sobě živil a nedovolil, aby mu jej vzali.

Protože se mohou najít ti, kterým jeho oheň vadí. Kterým vadí on sám. Totiž – moc svítí. Je jiný. Chce po nich změny, nebo z jeho chování ty změny v budoucnu hrozí. Je moc šťastný. Moc se mu daří. Moc se usmívá. Moc vydělává. Troufá si dávat jeho štěstí najevo. Troufá si cestovat. Troufá se smát. Troufá si žít emočně. Troufá si být autentický. Takový, jaký doopravdy je. A troufá si to vše neskrývat. Ani případné neúspěchy či zklamání, protože vězte – i on je potkává. A jak! Jenom … jenom se z nich vždy poučí, pochopí je, s pokorou přijme a poděkuje, a pak zvedne hlavu a posílen jde dál.

A to se neodpouští. A tak se stane, že jej ti, kteří nejsou sami ve své síle, kteří mají problémy a trápení, které neřeší, ale naopak z nich viní okolí, kteří nadávají na všechno a všechny, aniž by sami přiložili ruku k dílu, a kteří se jej bojí právě proto, že mu nerozumí a nechápou, proč se tak chová (Co z toho má? Proč to dělá? Proč toho člověka obejme? Proč mu pomáhá? To se přece nedělá …), začnou nenávidět. Závidět. Pomlouvat. Vymýšlet intriky proti němu. Vědomě donášet a lhát.

O to hůře, pokud jim někdo naslouchá …

Že to bolí? … Pekelně. Že je to nespravedlivé? … Ano. 

Co s tím?? Konkrétní rady budou pro konkrétní příběhy. Ta, kterou vám napíšu sem, bude obecná.

Váš život se odvíjí po Cestě, kterou jdete. Stojí za vámi vaše zkušenosti, znalosti, vítězství i pády, vaše vztahy, vaše sny a vize, i váš Plamen. To on vám svítí na cestu a nechá se vést Srdcem.

Udělejte to i vy. Nenechte si vzít váš Plamen. Vaše Srdce. Vaší Víru a Naději. Nikdy a nikým.

Protože bez nich byste nebyli šťastní.

A co já?? Hořím, přátelé. A hořet budu, dokud mi to moje Srdce a Bůh dovolí .…