Píšu nyní blog lékařský, ale s přesahem do psychiky a psychosomatiky člověka. Ortorexie. Nezdravý životní styl. Nebo lépe – přehnaně zdravý životní styl. Když je něco orto (ortodoxní, …), pak je to skutečně velmi silné, až na dřeň. Masivní, nesmlouvavé, silné, slepě si jdoucí za vlastním názorem, neochotou slyšet ty druhé. Může se zdát, že je ortorexie nesmysl. Přece všichni lékaři nás nabádají ke zdravému životnímu stylu, a když se k tomu konečně odhodláme, tak si tady jedna MUDr. píše o tom, že je to špatně.

Ne tak docela. Nebuďte ORTO.

Zdravý životní styl je fajn. Jíst kvalitní potraviny bez plnidel a chemických přísad, pít dostatek dobré vody, hýbat se, dobře spát, milovat se a radovat, starat se o svoji duši. To vše je zdravý životní styl a sen nás, lékařů, aby se tak chovali všichni naši pacienti.

Na vše je ale potřeba dívat se individuálně a ještě tak, aby ten přístup prošel filtrem, který známe všichni. Jakým? Zdravý selský rozum se mu říká. Chcete li – všeho s mírou. Je o tom, že když si přečtu, že jediná zdravá mořská ryba je ta volně žijící a plavající v oceánu, nikoli ta fuj z umělých velkochovů, nečekám, že mi losos doplave sám od sebe do jihočeského rybníčku, ani za něj nedám poslední peníze, abych si jej objednala letecky, ale zkusím vymyslet zdravé jídlo z mně dostupných zdrojů – třeba z mladého králíka, který se narodil v sousedovic králíkárně a celý život si pochutnával na voňavém senu a trávě bez chemie.

Ortorexie má toto všechno jinak. Její příznivci jsou až za hrob. Nemusejí zvracet jako bulimici nebo vůbec nejíst jako anorektici, jsou rafinovanější. Jsou tak posedlí zdravým životním stylem a kultem štíhlosti, že neváhají vážit si na setiny gramů listy špenátu, podle tabulek propočítávat kalorie, a cvičit mnoho hodin denně do úplného vyčerpání. Představa, že by náhodou snědli o půl vejce navíc, je děsí k smrti. Mění se v povaze, stahují se do sebe, méně komunikují, často se utrhují, bývají v negativních emocích.

Že je to úsměvné a proč vlastně o tom píšu? Že on vlastně “jenom přehánějí” zdravý životní styl?

Víte, není to úsměvné pro rodiny dětí a mladých lidí, kteří s ortorexií bojují. Týká se totiž bohužel i velmi malých dětí, holčiček i chlapců (!), věkem tak lehce nad deset let, obvykle velmi šikovných, hodných a úspěšných ve škole, které  “jenom” chtějí být ve všem nejlepší. Které se “jenom” shlídly ve vzorech pseudocelebrit na sociálních sítích, vystavujících své namakané postavy a luxusní outfity. I takto malé děti řeší své zadky, stehna, six packs a to, co je cool. Týká se to bohužel i rodin ve vašem okolí!

Nejsem příznivcem extrémů a holdování (osobně jej vnímám jako truc podnik) morbidně obézním modelkám, které se vymykají všemu zdravému, včetně rozumu. Stejně tak ale nemám ráda diktát sociálních sítí, kde malé děti hltají postavy hvězd a hvězdiček, obvykle chudých duchem, které se několikrát denně rozepisují o tom, kde a jak cvičily a co za RAW stravu jedli. Nechtěla bych být v kůži zoufalých rodičů, kteří to neumějí řešit.

Je velmi těžké určit hranici, co je zdravé a co už ne. Co je normální pro vaše dítě, a co je za hranou.

Tento problém řeší multidisciplinární týmy pediatrů, psychologů, psychiatrů, nutričních terapeutů, gastroenterologů, neurologů a dalších. A často je ohroženo zdraví a život těch dětí. Dodnes neexistuje kauzální účinná léčba.

Proto se domnívám, že jedinou cestou je prevence. Jaká? Jíst spolu s dětmi, připravovat dohromady jídlo pro všechny, jídla si vážit, ale naopak neklást mu zásadní význam v životě. Vést děti k pohybu, ale takovému, aby z něj měly radost. Naučit je vnímat své tělo, jeho signály, to, co potřebuje, a dobře se o něj starat a mít rád. Naučit je projevovat a vnímat emoce, prožívat je, i pomocí objetí a dotyků přijmout sebe sama, budovat sebedůvěru a sebelásku. A především – být všímaví a nelhostejní k fyzickým i povahovým změnám dětí našich i dětí z blízkého okolí.