Moji milí, jsem si vědoma toho, že následující text může být pro mnohé z vás kontroverzní. Berte jej jen jako nabídku a malé zamyšlení, nikoli jako návod, jak to nutně musí být. Když jsem hledala název pro můj předchozí blog Gently days, asociovalo mi jiný název právě kampaň Me too.

Me too. Všichni jí znáte a netuším, jak přijímáte?Jde v ní o to, že se ozvalo mnoho amerických a následně celosvětových celebrit – žen, které popisovaly jejich bolavé příběhy, kdy byly obtěžovány či dokonce sexuálně zneužity muži – většinou vlivnými a známými. Díky tomu se na typické mužské chování začalo pohlížet jako na něco nevhodného a hodného potrestání. Nicméně jedním hlasem od žen často slýchávám stesky na to, že jsou muži bez síly, bačkory, nerozhodní a v jejich vleku, že sami nic nevyřídí, neudělají, nepomohou a neprojevují v ničem, tedy ani ve vztahu, žádnou aktivitu. Trochu rozpor, že?

Podotýkám, že jsem pracovala s několika ženami, které si prošly znásilněním a mám představu, jakou hrůzou a doživotním utrpením si musely projít. Tento text není o nich. Je o těch “celebritách” (uvozovky proto, protože pro mě jimi opravdu ve skutečnosti nejsou), které se na výše zmíněné kampani pouze zviditelnily, protože byla v kurzu, a o jiných ženách, které z jakéhokoli důvodu nemají vyrovnaný vztah s muži.

Co je tedy typické mužské chování? Je sebejisté, sebevědomé, dravější, v touze po vítězství. Je rozhodné a v rozhodnutí pevné. Často bývá lišácké, někdy i drsné. Ale vždy čestné a přímé. Bývá motivováno sexuální touhou, která je mužů rovna (nebo téměř rovna) vnímání lásky a citu. Z tohoto pohledu se dívají na jiné muže buď jako na spřízněné (kamarády, spolubojovníky), nebo jako na rivaly. Může být rozpustilé až zdánlivě nemístně hravé tam, kde bychom čekaly více empatie.

A nešetří drsným vyjadřováním – verbálním i neverbálním. Čas tyto projevy lehce mírní, ale zdravě sebevědomí muži si je ponechávají po celý život.

Co se vám tedy nelíbí, ženy? Že sprostě kleje? Vy snad ne? Možná méně často, ale opravdu ne? Že si nepamatuje, jak se dělí špinavé prádlo na bílé, barevné a černé? A do jakých košů patří? Řeší totiž důležitější věci. Že doma trousí zbytky jídla, nechává otisky od skleniček a nesmývá vousy z umyvadla? A kdo za vás čistí odpady? Co je důležitější? Mít pedantního muže na pořádek, a nebo toho, kdo doma zanechá nebetyčný bordel, ale neváhá se vás kdykoli zastat a účinně pomoci? Vyřešit vaše starosti a problémy?

Že se ohlédne po hezké ženě a komentuje její prsa? Spadne kvůli tomu svět? Že vás s chutí plácá po zadku před dětmi nebo i cizími lidmi? A v ložnici vás plácnout také nesmí?? … Víte, je důležité uvědomit si, co je pro vás prioritou? Jestli dokonalé chování, a nebo to, že v něm máte oporu, jistotu a neochvějnou lásku? Někdy je lepší neřešit konkrétní situaci, ale soustředit se na celek, výsledek, o který nám jde. Proto se osobně ráda smířím s drobnými nedostatky či lehce šovinistickým chováním partnera, pokud budu vědět, že jsem milována a jím chráněna.

Ještě jednu věc je třeba si uvědomit: Neustálým poučováním a strkáním partnera do situací a rolí, v nichž byste ho chtěly vidět vy, a současně peskováním a zrazováním od těch, kde by se rád viděl on sám, vede k jedinému: Oba vystoupíte ze své role. Vy ze své role něžné, milující, jemné, pečující a bezvýhradně přijímající ženy. Protože se z vás přeneseně stane jeho nespokojená poučující matka. A on z role silného, sebejistého, pevného, čestného, rozhodného a aktivně milujícího a toužícího chlapa do role klackovitě reagujícího dítěte, které vzdoruje matce. A mezi nimi nebude nijaký prostor na lásku a vztah.

To nechcete.